Mé jméno je Ošklivka 9.díl

9. kapitola - Sylva řádí

29. listopadu 2011 v 12:40 | Boe
1.
Samotný silvestr byl celkem velká nuda. Přijela k nám babička, aby nemusela být na Nový rok sama. Seděli jsme tedy všichni doma na pohovce a sledovali hloupé televizní pořady plné ohraných vtipů a scének, které jsme všichni viděli nejmíň tisíckrát, protože světlo světa spatřily už v letech dávno zapomenutých. Spořádala jsem nejmíň dva tácy různě zdobených chlebíčků a jednohubek, k tomu jsem přidala pár zbylých kousků cukroví a o půlnoci to vše zapila šampaňským. Následoval spánek. Tak nudný Silvestr. Chtělo se mi až brečet, když jsem pomyslela na ostatní spolužáky ze třídy, kteří slaví někde se svou partou, zábavu mají v plném proudu a muziku puštěnou na plné pecky. Já tady mezitím ležím v posteli, a to neodbylo ještě ani půl jedné v noci. Sylva s Jakubem jeli se svými kamarády na chatu, kde budou slavit až do rána. Pozvali mě i Rosťu, ale musela jsem odmítnout. Vím totiž, že by mě naši nepustili.

2.
Když jsem se probudila, opět jsem si vzpomněla na nudnou novoroční oslavu. ,Jak na Nový rok, tak po celý rok!´utrousila jsem si sama pro sebe naštvaně a kopla do nohy postele. "Zatraceně!" sykla jsem a mnula si palec u nohy.
"Co to tady vyvádíš? Pojď radši snídat," houkla na mě mamka ode dveří.
U snídaně jsem našim vysvětlila, že dnešní den je pro mne velice důležitý a budou mě muset na školní Novoroční večírek pustit, i kdyby tisíckrát nechtěli. Dala jsem si záležet na výčtu všech akcí, které jsem díky nim prošvihla. Pustili mě na Šluskolonu, kde mi ovšem sami dělali osobní ostrahu. To byla panečku akce...
Nakonec teda svolili, jen s tou podmínkou, že mě Rosťa dovede v pořádku domů, a to přesně v jednu hodinu v noci. Prvně trvali na půlnoci, ale po asi hodinovém přemlouvání jsem dosáhla svého.

3.
Přesně ve tři odpoledne jsem si to šinula dlážděnou cestičkou rovnou ke Klímovic rodinnému domu. Byla jsem se Sylvou domluvená, že se přijdu chystat k ní a pak společně vyrazíme. Sice jsem nedokázala pochopit, proč jsem měla přijít už ve tři, když školní Novoroční ples měl začít až v sedm hodin večer a příprava by mi zabrala maximálně hodinu a to i se sprchováním a foukáním hlavy, ale nakonec jsem to zjistila....

4.
"Tohle je moje kámoška Darča," Sylva mi nadšeně představila malou dívku s růžovým pramenem ve vlasech. "Je to kadeřnice. A je fakt dobrá, nemusíš se ničeho bát," mrkla na mě spiklenecky a mě pořád nedocházelo, čeho bych se měla obávat. Došlo mi to, až když jsem seděla na židli, přikrytá takovou tou stříbrnou plachtou, ve které jsem si připadala jako člen vesmírné expedice a Darča mi patlala na hlavu něco mazlavého, co neuvěřitelně smrdělo. Holky se na sebe stále významně usmívaly, jedna druhé radily a já musela s tím svým děsem v očích vypadat jako pokusný králíček.
"Teď půl hoďky počkáme a pak to můžeš jít smejt," poradila mi Darina a sama si šla umýt ruce od páchnoucí barvy na vlasy. Po určené půl hodině jsem se na Darčinu radu odebrala do koupelny a vlezla si do sprchy, abych smyla i zbytky vlasů, které mě na těle nepříjemně kousaly. Holky zakryly veškerá zrcadla v pokoji i v koupelně velkým kusem prostěradla, takže jsem nemohla zjistit, co mi na hlavě spáchaly za novinky. Neměla jsem ani v úmyslu to nějak zjišťovat, byla jsem ráda, že půjdu na Novorční ples se svou novou skvělou kamarádkou.
"Teď to vysušíme fénem a vyžehlíme pomocí této žehličky," vysvětlovala mi postup Darina. "Máš kvalitní vlasy, ale trochu nepoddajné, proto jsem je trochu prostříhala a zarovnala. Potřebovaly to jako sůl, konečky jsi měla úplně vysušené. Přírodní barvu máš trochu nudnou a nezajímavou, taková špinavá blod. Se Sylvou jsme se dohodly, že jako pravá blondýnka budeš nádherná. Nemusíš se bát, zvolila jsem pěkný přírodní odstín, žádnou umělinu," pokračovala ve výkladu a já se nestačila divit. "Abychom nabyli objemu, hodila jsem tam několik světlých pramenů pomocí zesvětlovače. Teď to chce trochu tužidla a podfoukat."
Když holky dokončily můj účes, jehož příprava trvala snad hodinu a já myslela, že mi upadne hlava, jak mě bolelo za krkem, Sylva se zeptala: "Tak ukaž, jaké šatičky sis donesla?" a já na její povel vytáhla z batohu mé jediné šaty klasického střihu. Bílé, se splývavou sukní, délka pod kolena. K tomu klasické černé lodičky.
"Rozhodně ne, ne.." držela se Sylva za bradu a obcházela šaty, ležící na posteli, kolem dokola. "V tom tě nepustíme. Neuraž se, ale tohle už je trochu z módy," usmála se na mě omluvně a Darina jen mlčky přikyvovala. Připadala jsem si, jako bych udělala něco děsně protiprávního. Sylva otevřela svou obrovskou skříň a začala se přehrabovat v hromadě krásného oblečení. "Mám je!" vykřikla vítězoslavně a nad hlavou držela černý kus hadru. Alespoň to jako hadr vypadalo, než jej rozložila, vedle toho mého bílého skvostu, na postel. Byly to černé šatičky z přiléhavé látky. Neměly ramínka, zato kolem pasu ohromně široký šedý pásek.
"Jsou děsně krátké," snažila jsem se je poposunout níž ke kolenům, jelikož jejich délka dosahovala něco málo pod zadek.
"Nechej toho, ještě je vytaháš. Máš perfektní nohy, Míšo. Nesnaž se pořád schovávat svoje přednosti," upozornila mě Sylva zvýšeným hlasem, ale následně se zasmála a spolu s Darčou mě usadily na židli a začaly mi na obličej patlat všemožné krémy a make-upy, stíny a pudry. Sama jsem neuměla polovinu těch věcí pojmenovat.
"Ty máš rovnátka, no to je roztomilý," rozplývala se Darča a bylo to snad poprvé, co mi někdo něco takového řekl.
"Roztomilé? Spíš nechutné, vypadám jako Robokop," zamračila jsem se.
"Kolik celebrit nosilo rovnátka, hm? A jak jim to s nima slušelo," přesvědčovala mě Sylva.
"Jenže já nejsem žádná celebrita," zasmála jsem se.
"No, myslím, že změníš názor, až se uvidíš..." řekly holky málem jednohlasně.

5.
"To jsou čočky na oči, nemusíš je nosit, ale pro dnešek si je vem, ať to krásné líčení neschováš pod brýle," podala mi Sylva miniaturní krabičku.
Když ze zrcadla odhrnuly prostěradlo, abych si mohla vyzkoušet nasazení očních čoček, málem jsem se lekla. Malá, kudrnatá, brýlatá a nevýrazná Ošklivka byla fuč. Místo toho tady stála půvabná blondýnka s dlouhýma rovnýma vlasama a nádhernýma velkýma očima. Černé šaty podrthly mé ženské křivky, díky podpatkům jsem získala i dlouhé štíhlé nohy a já si najednou připadala hrozně krásně.
"Nebul, rozmažeš si řasenku a já už tě znova líčit nebudu, jdeme se s Darčou taky nachystat," mrkla na mě Sylva a já jen poslušně polkla příval slz a obrovské dojetí.
Když jsme pak společně vyrážely do večerních ulic, byly jsme tři sexy kočky. Nikde ani památky po ušlápnuté holce, která nemá kapku sebevědomí. Uvědomila jsem si, že krásná může být každá slečna mého věku, pokud si uvědomí své přednosti a bude se je snažit podrthnout. A Sylva s Darčou dokázaly nemožné. Udělaly ze mě krásnou holku během pár hodin. Změnili sedmnáct let nudného a zašedlého života jako mávnutím kouzelného proutku...
 
 

Reklama
Reklama