Mé jméno je Ošklivka 8.díl

8. kapitola - Silvestrovské bruslení

28. listopadu 2011 v 16:07 | Boe
1.
Hned po probuzení jsem kontaktovala Rosťu, aby počítal s předem domluveným bruslákem spolu se Sylvou a Jakubem. Rosťa se sice trošku zarazil, když jsem mu objasnila, kdo že bude náš doprovod, ale žádné námitky neměl a tak jsme už v deset hodin ráno čekali na náměstí, až krásní Klímovic sourozenci dorazí.
Sylvě to opravdu slušelo. Určitě upoutala nejedny mužeské oči. Její snědá pleť se krásně vyjímala ve sněhobílé čepici. Na sobě měla krátký kabátek a vypasované džíny, které dokonale obkreslily její štíhlou postavu. Jakub nezklamal. Jako obvykle dorazil ve své sportovní bundě. Místo krásného rozcuchu si na hlavu narazil značkovou čepici. Stejně vypadal pořád fantasticky. Pořád jsem nedokázala pochopit, proč se tak dokonalá sourozenecká dvojce, která do vínku pobrala snad více krásy., než všichni návštěvníci venkovního kluziště, zahazuje s náma. Ačkoliv i já mám sportovní soupravu, nevypadám v ní ani z daleka tak dobře. Rosťa s tím svým pleteným kulichem od babičky, ze kterého mu navíc trčelo jedno ucho. Vypadali jsme vedle nich jako chudí příbuzní. Ale co, pomyslela jsem si. ,Není to žádná módní přehlídka. Ze mě se nikdy nikdo nepoloží na zadek, tak proč nad tím furt přemýšlím.´

2.
Na to, že rtuť teploměru klesla až pod mínus deset stupňů, bylo skvěle. Sylva je opravdu skvělá holka. Nasmály jsme se až běda. Nikdy jsem si s žádnou slečnou tolik nerozumněla. Je krásná, chytrá a zábavná. Ani jednou jsem neměla pocit, že se nade mnou povyšuje nebo se mi posmívá. Došlo mi, že jsem si našla novou skvělou kamarádku.
Větší starosti mi ovšem dělalo druhé Klímovic dítě. Jakub.
Nedělalo mi problém se s ním kamarádit. Problém byl v tom, že jsem to kamarádství začala vnímat trochu jinak. Cítila jsem, jak mi poskočilo srdce, kdykoliv se mne dotknul. Když se zasmál, byla jsem najednou taky šťastná a chtěla jsem, aby mu z jeho krásných úst nikdy úsměv nezmizel. Bože, já se zamilovala.

3.
Když jsme zjistili, že bruslíme více jak dvě hodiny, s námahou jsme zuli neforemné brusle a v prvním stánku s občerstvením jsme si dali vynikající hotdog a šálek teplého čaje, který nám do promrzlých tváří vrátil živou barvu.
"Brácha se ti líbí?" zeptala se mě Sylva, jako by se nechumelilo, když jsme procházeli kolem výloh se sportovním náčiním a kluci se ztratili z dohledu.
"Ne, to vážně ne!" vyhrkla jsem ze sebe.
"Nekecej, to se pozná," mrkla na mě.
"To jde tak moc vidět?" zastyděla jsem se a špičkou boty udělala ve sněhu stopu.
"On si toho určitě nevšiml, ale ty mu taky nejsi lhostejná, si myslím," usmála se tak nějak tajemně.
"To asi těžko. Co by na mě viděl. Podívej se na mě, jak vypadám. Nejsem krásná jako ty, jsem Ošklivka," hrnuly se mi do očí slzy, které jsem se snažila potlačit.
"Nebul. Zítra příjdeš k nám. Mám pro tebe překvapení. Pak spolu vyrazíme na Novoroční večírek do kulturáku. Taková akce, jako ples, je to nejlepší, co může na Nový rok být." opět na mě povzbudivě mrkla a pak jsme společně dohnaly kluky, kteří ještě stále obdivovali obsah sportovní výlohy.
 
 

Reklama