Mé jméno je Ošklivka 6.díl

6. kapitola - Vánoční Šluskolona (druhá část)

22. listopadu 2011 v 20:00 | Boe

DRUHÁ ČÁST

1.
Sehnat svatební šaty do čtyř dnů se zdá jako velká dřina, ale naštěstí má moje máma menší konexe v jedné z místních půjčoven šatů. Pracuje tam totiž její bývalá spolužačka z gymplu - Iveta. Ivetka, jak jí mamka nazývala, mi dala možnost vybrat si z nepřeberného množství, které jsme s mámou zkoušely snad dobré tři hodiny. Nakonec jsem se rozhodla pro šaty s korzetem a splývavou sukní, která vypadala přímo báječně. Vynikla v nich má štíhlá postava a korzet si dal záležet na výstřihu. Prsa krásně pozvedl a zdůrazňoval, že narozdíl od mých spolužaček, mám co ukázat.
V pátek na mě máma čekala už ve dveřích s hřebenem v ruce. "Dělej, Míšo! Musíme začít," komandovala mě, když jsem si v pohodičce sundala kabát a mířila do kuchyně pro něco k snědku. "Ježiš, mami," protočila jsem oči v sloup, "Nestresuj, jo? Večer mi učešeš nějaký culík, oči přetřu řasenkou a hotovson," mávla jsem rukou a z ledničky vyndala jogurt.
"Jak chceš, ale pak si laskavě nestěžuj, že mezi ostatníma holkama vypadáš jako ošklivka," vyštěkla na mě mamka a hřeben mi vrazila do ruky. "Večer se mi nebude chtít, tak se učeš sama!" dodala a odkráčela k tátovi do obýváku. Díky mami, to bolelo.
"Dělejte, baby jedny," stepoval táta před dveřma, v ruce držíc klíčky od auta. "Marie, chystáš se už dvě hodiny, měl bych ti připomenout, že tancovat jde mladá, ty budeš sedět."
"No dovol, až skončí jejich program, bude volná zábava a tančit půjdu, i kdybych měla jít sama," zvedla máma nosík a začala si obouvat lodičky se stříbrným páskem. Musím uznat, že jí to moc slušelo, vypadala líp, než já. Máma mě chtěla učesat, to já se musela vzpouzet. Ale co, i kdyby mi na hlavě vytvořila nejnovější účes Angeliny Jolie, nikdo by se na mě ani nepodíval. Takže můj obyčejný drdůlek mi bohatě stačil.

2.
Nestačil. Poznala jsem to hned, jak jsem vešla do velkého sálu. Čekal tam na mě, kromě Rostíka v předepsané červené kravatě, i docela obrovský šok. Všechna děvčata měla dokonalé make-upy, účesy alá komtesa, nabírané sukně zdobené všlijakými výšivkami, perličkami a zdobením. Vypadala jsem jako babiččina třená bábovka a ony jako čtípatrový svatební dort. Skvěle to začíná. Myslela jsem, že ty šaty ze mě udělají alespoň částečnou krasavici, ale přitom mě úplně potopily.
"Čáu, málem jsem tě nepoznal, vypadáš dobře," hlaholil Rosťa už z dálky a na jednu nohu viditelně kulhal. "Dneska si zatančíme alespoň pár tanců, ať z toho taky něco máš," usmál se na mě, ale já měla stejně po náladě. Co jsem si ksakru myslela. Že si navleču bílé šaty s korzetem a všem se zatají dech nad mou krásou? Jsem pitomá.

3.
Rodiče se usadili a rozhostilo se ticho. Zpustila se tichounká hudba a my se začali stavět do první taneční formace. Paní Waissová rodiče srdečně přivítala svou nádherně připravenou a propracovanou řečí. Rodiče nestačili zamačkávat slzy, jak to bylo dojemné. Někdo v davu začal nahlas smrkat - můj táta. Paráda. Ostuda jak Brno. Naštěstí se rozezněla hudba a my začali tančit. Rostík byl docela fešák. Všichni kluci byli najednou takoví urostlí a vyžehlení. Holky jako princezny. Výzdoba přesně vystihovala vánoční atmosféru. Všichni byli příjemně naladěni, jen já byla kyselá jako citrón. Když jsme předvedli tango, mazurku, salsu, polku a valčík, nastalo rušno, jelikož byla před námi první pauza.
"No, máte to skvělé, děti. Moc vám to sluší," rozplývaly se maminky nad svými dětmi. Jen máma musela opět rýpnout:
"Usmívej se trochu na tom parketu, vypadáš jako nafouknutá bublina," kroutila hlavou. Pak ale dodala, že Rosťa je fešák a moc nám to spolu sluší. To jsem fakt slyšet nepotřebovala.
Rozhlídla jsem se po sále a všimla si rodiny Klímovy. Maminku má Kuba moc pěknou, táta taky fešák. Sedí vedle rodičů od Katky Mrázkové. No ta její matka má ale šlehu. Na sobě zlatými flitry vyšívané šaty, kolem ramen šál z nějakého chlupatého zvířete, na nohou zlaté střevíce. Sedí jako páv, brada hrdě vztyčená. Něco jako pozor - já jsem někdo. Katka je opět obklopena bandou nejhezčích kluků. Zobou jí z ruky jako slepice. Neměla bych se tam tak čubrnět, ještě si mě všimnou - napomenula jsem samu sebe. Když jsem se ale podívala zpátky, všimla jsem si, že Jakub dívá mým směrem. Pane bože, doufám, že si nevšiml, jak jeho rodinu rentgenuju očima. Sedí tam jak největší frája, jednu ruku v kapse, tváří se nezúčastněně a hlavně - nedosažitelně. A při tom kouká na mě? Haha, Michalo, ty blbko. Moc si nefandi. Copak víš, kdo sedí za tebou a stojí tomu hezounovi za pohled? Ty to určitě nejsi. Uklidňovala jsem se v duchu, ale při tom si tak nějak přála, abych to byla právě já, na koho kouká. Najednou Jakub zvedl ruku a s pusou, ještě před chvílí sklesle semknutou do tenké čárky, teď rozevřenou od ucha k uchu a mával jako pominutý. On mi mává? Už už jsem natahovala ruku, že mu zamávání oplatím, když se k němu přiřítila nějaká holka a skočila mu kolem krku. Ježiš, takovej trapas. A já si celou dobu myslela, že čumí na mě..a že mi dokonce mává, no já jsem ale koza. Pleskla jsem se do čela a radši si lokla ze zelené lahve plné perlivé mattonky. "Míšo, chovej se a nalej si to do sklenky," opět mě buzerovala máma. Nevnímala jsem a dál jsem pozorovala onu idilickou Klímovic rodinku. Holka, která se právě přidala do jejich společnosti měla krátké modré šatičky do půlky stehen, semišové lodičky s vysokánskými podpatky v ruce malinké psaníčko. Celkově to byla obrovská kočka. Tmavovláska s vlasy až po pas, vysoká, štíhlá. Kateřina Mrázková utřela. Ha, ha.. já jsem ale mrcha. Po jejím příchodu se u Klímovic stolu rozproudila debata a zábava. Jakub najednou vypadal spokojeně. Usmíval se, a už to nebyl ten bručoun, jako před chvílí.

4.
Další část večera probíhala docela v poklidu, dotančili jsme zbývající tance, poté nastal tanec s našimi tatínky a s tatínky našich partnerů. Konečně přišla i volná zábava. Tedy konečně pro mou mámu. Od té doby jsem naše totiž spatřila jen dvakrát. A to u baru a pak až v autě, při cestě domů. Máma to totiž parádně rozbalila na parketě. Musím uznat, že vedle ní stará Mrázková vypadala jako totální dřevo. No vida, jak ta naše máma umí ve svých pětačtyřiceti blbnout. Táta si dokonce povolil kravatu. No ti vypadaj. Usmála jsem se sama pro sebe a bavila se s Lídou a Mončou po svém.

6. kapitola - Vánoční Šluskolona

21. listopadu 2011 v 11:30 | Boe

PRVNÍ ČÁST

1.
Zklátila mě podzimní chřipka, a tak jsem místo chození do školy ležela doma. Docela mi to bodlo. Při představě, že chodím do školy a koukám se na ten výtězoslavný obličejík naší nádherné Kateřiny Mrázkové, se mi zvedají vlasy na hlavě. Nechci ji už ani vidět. Ten výstup na záchodech v kulturáku bych nejraději vymazala ze své paměti. Určitě to už rozkecala celé škole. Místo, abych se nechala zesměšňovat, jsem si hověla doma. Do školy jsem se vlastně dostala až těsně před vánočními prázdninami.
"Kdo se to uráčil do školy?" začala si Lída sklízet věci z mé poloviny lavice.
"Tady se semnou už moc nepočítalo, co?" nadzvedla jsem obočí.
"Ále, víš, že jsem bordelář. Když jsi tu nebyla, dopřála jsem si větší komfort," uchychtla se a mě bylo jasné, že určitě nekecá, protože jsem zpod lavice vyndala nahryznuté jablko a čtyři kelímky od horké čokolády. "No, ale nemusela sis z mé půlky lavice dělat odpadní jámu," dodala jsem trošku s kritickým přízvukem, ale Lída už mě nevnímala, protože s holkama cosi horlivě probáraly.
"Takže, všechno bude v duchu Vánoc. Holky budou mít bílé šaty a kluci černá kvádra a červenou kravatu. To je povinné," zahlaholila Monča a zasnila se.
"Povinné? No, tak to v žádnym případě!" utrousil nakvašeně Milan.
"Hele, dej si voraz blbečku, na tvůj názor se nikdo neptá, takže pokud nebudeš mít červenou kravatu, nemusíš chodit!" vycenila zuby Monika a tvářila se hrozně bojovně.
"Co to řešíte, holky?" snažila jsem se vložit do diskuze, ale jelikož mě nikdo nevnímal, šla jsem si do automatu koupit Marsku.

2.
"Ahoj, Míšo," ozvalo se za mnou, když jsem se snažila z automatu vylovit výdavek z dvacky. Prudce jsem se otočila a spatřila Jakuba Klímu - nejhezčího týpka ze školy. Když jsem jen kývla hlavou a nevydala ze sebe ani hlásku, docela ho to překvapilo, ale já kvůli němu nemínila mít problémy.
"Chtěl bych se omluvit. V tanečních jsem se choval jako kretén," sklopil oči a já nemohla uvěřit tomu, že to myslí vážně. Jenže ono to tak opravdu vypadalo.
"V pohodě, já jsem zvyklá," mávla jsem rukou a už vítězoslavně držela čoko tyčinku v ruce.
"Slyšel jsem, že jsi dobrá v zemáku," nadhodil další téma k hovoru.
"No, jak se to veme," rozbalila jsem tyčinku a těšila se, až mi ten otravný fešák dá pokoj a já se budu moct zakousnout.
"Potřeboval bych vypracovat pár prací. Nějaké referáty, prezentace a tak," koukal se někam do strany a šklábal se nervózně ve vlasech. Vypadal dokonale...
"No, a co já s tím?" kašlala jsem na něj a do Marsky se nedočkavě zakousla.
"Kdybys mi je vypracovala. byl bych ti moc vděčný. Nechci tě nějak obtěžovat, ale zemák mě děsně nebaví. Jsem spíš na tu matiku a počítače, víš," sklopil hlavu ale pohled upíral pořád na mě. Už jsem na něj chtěla zpustit, že by mě chtěl jenom využít k tomu, aby se válel doma na gauči a válel si šunky spolu s tou svojí milovanou Kačenou, zatímco já bych mu vypracovala všechny práce, samozřejmě na jedničku, jenomže se mi v hlavě zrodil takový malý nápad.
"Jen tak pro nic za nic referáty nevypracovávám," pokrčila jsem rameny rozhodně.
"Chceš peníze?"
"Nechci peníze. Já ti vypracuju referáty ze zemáku a ty mě budeš na oplátku doučovat z matiky," usmála jsem se výtězoslavně. "Na vysvědčení mi hrozí trojka a jestli chci za dva roky dobře odmaturovat, musím se snažit. Docela v tom plavu," vysvětlila jsem narovinu a čekala, že Jakub se z mé nabídky nějak šikovně vykroutí, ale docela mě překvapil.
"Tak platí," podal mi ruku a tím stvrdil naši dohodu.
"Máš čas třeba přes Vánoční prázdniny? Teď bude Šluska, toho už bychom moc neprobrali, ale pak máme volno třeba celé dva týdny," navrhnul mi sebejistě termín.
"Tak fajn, od příštího pondělí," pokrčila jsem rameny na důkaz toho, že je mi to fuk.
"Tak u mě v 10 ráno. Doufám, že nezaspíš," mrknul na mě a utíkal do třídy, protože se spustil řinkot zvonku.
Najednou jsem si uvědomila, že budu každý den chodit domů k Jakubovi Klímovi. Ale co, aspoň se načím matiku. A v Pátek je Vánoční šluskolona. Půjdeme tam s Rostíkem. Pár tanců zvládne i s zinkoklihem na noze.
 
 

Reklama