Mé jméno je Ošklivka 4. díl

4.díl - Otevřená zlomenina

2. listopadu 2011 v 15:00 | Boe
1.
Miluju nedělní odpoledne. Po obědě se zavřu do svého království, otevřu si atlas světa a prohlížím si jednotlivé mapy. Vždy mám pocit, že všechno je nadosah mé ruky. Mohu mít vše, co si přeju. Na co jen pomyslím..
Chtěla bych mít sourozence. Připadám si někdy děsně sama a nemám se komu svěřit. Naši mají svých starostí dost, tak proč bych jim měla přidělávat starosti. Možná bych taky mohla být hezčí. Kudrnaté vlasy v barvě slámy a křivé zuby jsou to nejhorší, co mě mohlo potkat. Díky tati, zdědila jsem po tobě opravdu to nejlepší. Po mámě mám tmavě hnědé oči ve tvaru mandle, ale co z toho, když jsou schované za brýlema, které mají ve vínku už 4. dioptrii.
Z mého rozjímání mě vytrhne zvonek ode dveří. Dobelhám se do předsíně a cítím, jak se mi v břiše převaluje, před chvílí spořádané, vepřo knedlo zelo. Aspoň, že můžu spořádat takové porce a zůstávám pořád štíhlá. Z podivných myšlenek mě vytrhl Rosťa.
"Čůs, Míšeno. Nepůjdeme na kolo?" vyhrknul na mě ze startu.
"Teď? Jsem před chvílí obědvala.."nevzrušovala se jeho nabídkou.
"To strávíš po cestě.." přemlouval mě tak dlouho, až jsem svolila, nahodila na sebe bundu a letěla do sklepa pro moje zářivě modré horské kolo.
Jezdili jsme po předměstí a v lesoparku. Pak jsme se vydali cyklistickou stezkou kolem místního rybníku a kochali se krásou městské přírody. Dokonce jsme zahlédli i mladou srnku, jak zběsile utíká přes vypleněné pole. Když nás to přestavilo bavit, slezli jsme z kola a posadili se na okraj rybníkového mola.
"Proč se semnou vůbec bavíš, Rosťo?" napadlo mě najednou.
"A proč bych neměl?" nechápavě se na mě podíval.
"Chodíš semnou na bazén, na kolo, do tanečních místo abys běhal s klukama na hřišti a kopal do balónu."
" Rozumím si s tebou. Jsi chytrá, je s tebou docela sranda, nejsi srab. Někdy jsi sice urážlivá, ale jinak jsi super holka."
"Někdy je asi málo, být super," sklopila jsem hlavu.
"Jak to myslíš?"
"Jsem ošklivá.." cítila jsem, jak mi po tváři stéká slza.
"Řekl jsem, že nejsi srab, tak nezačínej bulet," pomohl mi vstát a jeli jsme domů. Před vchodem jsem mu ještě připomněla, že zítra v pět je další lekce v tanečních a byl pryč.
Večer jsem dlouho nemohla usnout, pořád dokola se mi v hlavě promítal ten rozhovor na molu.

2.
Kde ten Rosťa vězí, už má patnáct minut spoždění. Vztekala jsem se vduchu a pak to čekání vzdala a vyrazila do kulturáku bez něj. Asi se zase někde zdržel a příjde později, napadlo mě. Nezmeškám přeci taneční, kvůli jeho nedochvilnosti.
Jenže nepřišel. Stála jsem v rohu sálu jako opařená, když mi lektorka oznámila, že dneska se budu s někým střídat, když mě vlastní partner nechal na holičkách. Všechny holky nade mnou ohrnuly nos a kluci - ti jak by smet. Do začátku deseti minutové pauzy jsem se prostřídala skoro se všemi děvčaty. Moc se jim to nelíbilo, ale v tanečních nás lektorka, paní Weissová, učí nejen tanci, ale i slušnému chování a tolerantnost je prý jeho základem.
"Hele, zrůdičko, na Jakuba ani nešáhneš, rozumíš?" sykla na mě nenávistně Katka, která měla dneska kanárkově žluté šatičky.
"Já za to nemůžu, ale paní Weissová říkala, že se máme prostřídat," couvla jsem zpátky.
"To by se ti tak líbilo, co. Stará Wajska ať si říká co chce, ale Kuba je můj partner a ty se na něj věšet nebudeš. Ještě dostane nějakou ptačí chřipku," zasmála se vlastnímu vtipu a odcupitala si jako nějaká dáma zpátky do sálu. Chtělo se mi brečet. Proč nejsem dost silná na to, abych jí něco řekla. Proč si vždycky nechám všechno líbit.
Cítila jsem, jak mi v psaníčku vybruje telefon. Zpráva od Rosti: AHOJ MISO, PROMIN, ZE JSEM NEPRISEL, ALE JSEM V NEMOCNICI. VYMKNUL JSEM SI KOTNIK, NIC VAZNEHO, ALE DVA TYDNY SEMNOU NEPOCITEJ..
A já na něj byla naštvaná, chudák Rostík. Najednou jsem se zlobila spíš sama na sebe. Já hloupá husa, co tady vůbec dělám, pomyslela jsem si a utekla domů.
 
 

Reklama