Mé jméno je Ošklivka 2.díl

2. kapitola - Hurá do tanečních

1. listopadu 2011 v 12:52 | Boe

1.
"Výborná práce, Míšo," pochválí mě učitel Daneš, když si do notesu k mému jménu píše velkou jedničku. "To už je čtvrtá výborná, vemte si z Michaely příklad, dámy a pánové," a s jeho slovy se ve třídě ozve nepřátelský šum. Nic si z toho nedělám a s dobrým pocitem odcházím do lavice. Má sousedka a třídní kamarádka Lída mě poplácá po rameni a dodá, že to ušlo. Neberu ji vážně, protože celou dobu, co jsem představovala svou prezentaci o Francii, si psala SMS se svým novým objevem Honzou. O přestávce mě opět nezapomněla informovat o jejich posledním rande. Přeju jí to, ale docela mě mrzí, že já tohle asi nikdy neprožiju. Žádný kluk o mě prostě nestojí.
"Holky, slyšely jste to? Naše škola bude pořádat taneční kurz, ale musíme na zápis přijít už jako hotová dvojice," přišla s novinou Katka, třídní modelka, a sedla si na roh protější lavice. "Ještě nevím komu řeknu. Vyberu si mezi Pavlem a Jakubem ze čtvrťáku," rozplývala se a přitom si na prst natáčela pramínek svých dlouhých blod vlasů.
"S Jakubem Klímou, jo?" ušklíbla se Monika. "Tak to teda hodně štěstí," mrkla na ni s pohrdáním.
"Proč ne, ještě bude rád, když bude moct tančit zrovna semnou," prohodila Katka jakoby nic a spolu se svou družinou ostatních třídních slepic se odporoučela na záchod.
"A ty půjdeš, Míšo?" kývla na mě Monika a nešetřila přitom lítostivým tónem.
"Já.." zakoktala jsem se a nevěděla, co odpovědět. "Vlastně jo, proč ne. Taneční není jenom pro nádhery," řekla jsem rozhodně a v hlavě se mi zrodil nápad.
 
 

Reklama
Reklama