Mé jméno je Ošklivka 1. díl

1. Kapitola - K zbláznění

31. října 2011 v 18:54 | Boe
1.
Nespěchám domů. Vychutnávám si tu podzimní náladu v plných doušcích. Barevné listí se ledabyle povaluje všude kolem, vítr se mi otravně hrabe pod kabát a sluneční paprsky skomírají a já jen čekám, kdy nastane chvíle naprosté tmy. Mám ráda podzim. Miluju období, kdy se teplota uchylí k pouhým pěti stupňům a máma mi z obrovské skříně v ložnici vytáhne zimního kulicha. Já si potom můžu tu moji obrovskou vlněnou čepici narazit na ten svůj nechutnej rypák. Ano, chápete dobře. Jsem jedna z těch, kterým se ve škole posmívají za jejich rovnátka, kudrnatou ofinu a obrovské brejle. Když potřebují opsat úkol ze zeměpisu nebo poradit při písemce z matiky, na to jsem jim dobrá, ale jakmile skončí neoblíbené hodiny, jsem jim volná jako chudýmu kalhoty.
Odemknu si vchod pěti patrového paneláku a loudám se po schodech až do pátého patra, protože výtah je opět mimo provoz. Když si zouvám boty a sundávám kabát, slyším mámu, jak se s tátou dohadujou, jestli bude lepší jet na nákup do Tesca nebo stačí skočit do večerky.
"Zbytečný benzín," rozmachuje se táta.
"Když si spočítáš, že ve večerce mají mouku skoro o polovinu drahší, vyjde to do Tesca určitě levněji, taťko," argumentuje máma a při tom vysypává bábovkovou formu kokosem.
"Jak chceš Maruško, ale ne, že tam zase budeme do rána. Slevy, slevy a pak prázdná šrajtofle.." dodal taťka, přičemž se mamka nadechla, ale když spozorovala, že stojím ve dveřích, obula se do mne.
"No, kde jsi, Míšo. Oběd je na stole a ty se někde couráš," zakroutila hlavou a postavila na stůl hrnec s gulášovkou.


2.
Konečně jsem se po obědě pustila do domácího úkolu ze zemáku. Ne, že by mě škola nějak extra bavila, ale zeměpis je můj oblíbený předmět. Máme na něj skvělého učitele. Jmenuje se Miroslav Daneš a musím se přiznat, že se mi docela líbí. Mohla bych ty jeho výklady poslochat celé hodiny.
Máme vytvořit referát o zemi, kterou nám zadal. Dostala jsem Francii, tam je plno zajímavostí.
Když jsem na nástěnku s fotkami z francie a popiskami všech zajímavostí připíchla poslední špendlík, zaklepal kdosi na dveře. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Beztak Horáková od naproti. Pořád otravuje.
Najednou se rozrazily dveře od pokoje a objevil se Rosťa. Můj nejlepší kamarád. Tomu nevadí, jak vypadám.
"Kdybych věděl, že zas cestuješ s Danešem po Evropě, stavil bych se jindy," zachechtal se a neomaleně se rozvalil na postel.
"Už to mám hotové."
"Mišáku, mám pro tebe super nabídku, co ty na to?" zazubí se Rosťa, můj kamarád od plenek.
"Povídej, nějaká brigáda nebo tak něco?" zajímám se.
"No, dá se to tak říct. Jen bych potřeboval pomoct s roznáškou letáků. Strejda otvírá tu novou restauraci na konci města a chce přilákat nějaké návštěvníky, chápeš."
"Co za to?" jsem sice Rsťova kámoška, ale zadarmo ani kuře nehrabe.
"Můžeš si vymyslet něco naoplátku. Bereš?" roztáhl pusu do pofiderního úsměvu.
"Beru!"
 
 

Reklama