Kecy v kleci

3. prosince 2012 - "(ne)Slavný návrat"

3. prosince 2012 v 0:04 | Boe

Mám pocit, že je docela zbytečné zdravit pánskou část blogového světa, jelikož na můj blog by jaktěživ nevstoupili, a pokud ano, určitě by zde nesetrvali déle než pár vteřin. Tímto tedy zdravím všechny dámy, jak mladé tak ty mladšíMrkajícíJak jste si určitě (ne)všimli, zabloudila jsem zde naposledy loni, kdy jsem se pokoušela vyrobit z této deníčkové stránky stránku povídkovou. Nevím, jestli se to vyvedlo, ale zřejmě mě to moc neoslnilo, jelikož jsem splácala dohromady stěží jednu povídku o deseti dílech a pak jsem se vypařila jako pára nad hrncem. Měla jsem totiž pocit, že mi vlastně nic nechybí. Řekla jsem si, proč se zabývat blogem, když mám vše, co jsem si kdy přála - lásku, spokojenost, přátele, zdraví, rodinu. Proč ztrácet čas kecáním o ničem na nějakém internetu. Vlastně jsem si dnes uvědomila, že blog se pro mě (a věřím, že pro mnoho dalších) stal jakýmsi útočištěm. Utíkáme zde, když je nám nejhůř. Zjistila jsem, že opět utíkám. A proto se vlastně vracím.....zní to jako klišé.

Aby ses vyhnul kritice, nic nedělej, nic neříkej, ničím nebuď. - Elbert Hubbard

5. června 2011 v 19:24 | Damsel Boe
Kritika se snáší hůř než komentáře vychvalující do nebes. Samozřejmě je ale důležité je respektovat! Nemám čas, chystám se na jednu akci, proto jsem komentáře pročetla v rychlosti. Někteří mi vyčetli špatnou čitelnost textu, kvůli vzorovanému pozadí. Jelikož čtenář tvoří blog, musím tyto komentáře respektovat a pozadí ráda změním na čistě bílou, aby jste neměli problém a četli dále:). Mezi další "negativa" patří komentáře, ve kterých autoři píší, že kopíruji texty spisovatelek dívčích románů. Ujišťuji Vás, že pokud prolezete veškerá knihkupectví a knihovny, na stejný obsah nenarazíte :D

Nikdy nemůžeme tušit, co nám život přinese a co naopak vezme. Záleží pouze na Vás, zda si tento blog budete pročítat, či nikoliv. Každopádně děkuji za veškerou aktivitu v komentářích, každý totiž dokáže nakopnout. :)

Vaše Boe

Co rok nepřinesl...?

1. června 2011 v 16:44 | Damsel Boe
Zvláštní, jak dlouho jsem to vydržela...
Naposledy jsem psala článek 5. srpna roku 2010, což je neskutečná doba. Stalo se poměrně dost věcí, což je docela pochopitelné, když uplynulo nejméně 9 měsíců.
V tu dobu jsem byla totálně zamilovaná do Ondřeje (parťáka na příměstském táboře). Byl pro mě tím nejlepším, nejkrásnějším, nejroztomilejším a nejchytřejším klukem pod sluncem. Byl o 4 roky starší než já, měl čerstvě vystudovaný Bc. titul a od září nastoupil jako suplující učitel na jednu z místních základních škol. Jezdili jsme pravidelně na všelijaké výlety, jezdili jsme na kolech, inlajnech, chodili jsme plavat, chodili po horách. Prostě řečeno, stále bylo co dělat. Byl hrozně hodný a milý a já byla jak smyslů zbavená. Mamka ho brala docela v pohodě, sem tam mi ale naznačila, že je trošku "jinde" než já. Což opravdu byl!

Žvásty, žvásty, žvásty..

18. července 2010 v 12:30 | Damsel Boe
damsel boe
Konečně chvilka klidu!
První noc jsem spala jen na posteli mezi holými zdmi, dnes už budu usínat ve svém vymalovaném království. Nakonec se mamka rozhodla, že budu mít vlastní pokoj, protože já se budu třeba potřebovat učit a Hana mě bude otravovat. Je to takové 9-ti leté střevo, že to svět neviděl. Nábytek už jsem si rozmístila, brácha nám ještě pomáhal s přemisťováním, ale pak odjel. Mamka je z toho ještě docela hotová, ale co by chtěla - má na to věk, přeci jen letos oslaví svoje 23 narozeniny. Nemusí pořád lapět u mámy. I když, je pravda, že mi taky bude chybět, je to zvláštní. Celý život jsem s ním sdílela poschoďovku a teď ležím na nové posteli v tichém pokoji. Změna je život. Aspoň tu mám ty své dva spřízněnce - Ajšu a Belu. Oba se ke mě tulí, jsou z toho taky nesví. No jo, je to změna pro všechny. Nejlíp to tu snáží Hana. Dokonce byla dneska venku s holčičkou od naproti. Jakubovi to bylo jedno, má už po škole, s Endy si hledali bydlení, stejně by se stěhoval tak či tak. Já jsem vyváděla jak blázen. Táta se sebral, odešel někam neznámo kam, pak se vrátil, že on se stěhovat nemíní, ale protože má charakter, našel nám byt. Mamka to nemohla dlouho rozdýchat, přeci jen si to tam zařídila, ale nakonec svolila. Sice nechápu, na co mu bude byt jak kráva, když je sám, ale je mi to fuk. Neříkám, že s ním mám nějak zvlášť blbé vztahy, ale stejně věčně nebyl doma a ani nemám chuť se mu ozývat. Ať se ozve on. Kvůli jeho tvrdohlavosti jsem musela jít 100 kilometrů někde od mých kamarádů a prostředí, kde jsem byla zvyklá. Mám na něho šílený vztek! Snad se mu bude žít hezky v našem bytě..

Boe

Trápí mne zub moudrosti, který nemám...

16. července 2010 v 9:11 | Damsel Boe
Hrůza! Hrůza! Hrůza!
Unavuje mě tohle šílený vedro! Fakt děsně. Nemůžu dělat nic jiného, než ležet někde u vody a protože to tady absolutně neznám,  je ze mě totiž čerstvý přistěhovalec, můžu se koupat tak maximálně u nás ve vaně. Asi budu muset můj nový domov prozkoumat. Mamka mi tvrdila, že je tady nějaká přehrada nebo co, ale protože se děsně bojím ryb a všeho co v té vodě kolem mě plave, asi to vidím jen na opalovačku na dece. Jenže vydržte v té výhni ležet bez osvěžení ve vodě...
Navíc mě teď trápí zub, což je teda naprosto skvělé, že se mi už rok klube zub moudrosti, ale jelikož tam má asi málo místa nebo co, pořád neleze a neleze. Vždycky mě to týden pobolívá a pak se to
damsel boe
zase uklidní..Teď je to ale nějak přehnaná bolest. Nechce se mi k zubaři, tak to asi budu muset přetrpět, pokud to tedy nebude nějak moc akutní.
Stýská se mi po bývalém domově, po naší zahrádce, po mojem tajném místě, kde jsem chodila, když mi bylo nejhůř. Teď je mi docela dost na nic, ale žádné tajné místo na vybrečení a sebeutěšování nemám. Taky je mi smutno po mojí partě. Ty srandy co jsme zažívali. Připadala jsem si stále jako dítě, protože ty skopičiny co jsme vymýšleli, to snad nebyla ani pravda. Teď jsem dospělá, navíc bez přátel, připadám si jako bych byla unuzená důchodkyně, která jen mžourá z okna.
Dnešní den nazvu průzkumným. Musím tu obhlídnout pár míst. Chci se podívat, zda je tu nějaké hřiště, pizzerie, hospůdka, prostě cokoliv. Jestli se tu dá nějak zabavit. V bývalém bydlišti toho bylo hodně. Měli jsme krytý bazén, koupaliště, hospody, restaurace, pizzerie, hřiště na fotbal, basket, tenis, volejbal, kino, letní kino, bowling ..prostě plno zábavy. Uvidíme, nechám se převapit...

Facebook? - Kdo nevěří, ať tam běží

14. července 2010 v 9:54 | Damsel Boe
Facebook, Fejsbuk, Fejsek, FB, Fíbí, Fejs, Fbook,...prostě jak chcete. Na více pojmenování jsem již nepřišla, všechny jsem však někde slyšela. Abych pravdu řekla, slovo Facebook slyším prakticky denně a všude. "Hele, sejdem se na Fejsbuku, jo?", to je velmi častá věta, kterou ze svých úst vyřknou jak mladí, tak i generace, o kterých si myslíme, že stěží zapnou počítač. Je tohle dobrý styl zábavy nebo by se měla tato nejznámější stránka světa ve velkém zakázat? Jak to vidím já?
Je to složité. Na FB prakticky nedělám nic víc než, že si prohlídnu fotky svých kamarádů, sem tam přečtu nějaký drb na "Zdi", zjistím kdo je ve vztahu a kdo není a občas si zahraju hru "Bubble Island", ve které se mi stejně již moc nedaří. Nedělám nic špatného, protože čtu jen to, co mí přátelé chcou, aby všichni věděli (tzn. s kým jsou ve vztahu, koho nesnáší, na jaké byli v pátek akci, jaké používají aplikace, atd.) Nemyslím si, že je to špatný zdroj zábavy, pokud to však beru z tohoto pohledu. Ten druhý pohled už může být docela nebezpečný..

Proč, neproč ?

13. července 2010 v 18:37 | Damsel Boe

damsel boe
Nebudu vás tady zatěžovat tím, proč jsem si založila tento blog. Je jasné, že bez něj nemůžu být, a protože ten předchozí byla moje srdeční záležitost a někdo mi ji sprostě uzmul (bez vysvětlování), musela jsem si pořídit novou "lásku", ke které zatím nic necítím...ale čas dělá divy.
Pokud nechci být odhalena, budu dělat jakože nic..... (asi nikdo nechápe, ale to mám na párku)

Boe
TOPlist
 
 

Reklama
Reklama