Dny se vlečou..

1. února - "Platonická láska"

4. února 2013 v 22:50 | Boe
V pátek mi skončilo zkouškové období. Některé zkoušky mě připravily o kbelík nervů, některé jsem zas hravě opsala z taháku, pravda, byly jen dvě, nicméně mi to ulehčilo spoustu času s přípravou. Naštěstí to mám zdárně za sebou, tudíž jsem se hned v pátek, po čtyřhodinovém komatu, do kterého jsem upadla, hned co jsem přišla domů z poslední ústní zkoušky, začala chystat na příjemný večer strávený s kamarády, které jsem neviděla snad od Nového roku.
Nakonec jsme se sešly pouze s Eliškou, jelikož ostatní prostě nemohli dorazit. Klasika.
Eliška objednala stůl pro osm lidí a dorazily jsme pouze dvě. Usměvavá číšnice nás přesunula k menšímu stolu a hned na to nám přinesla láhev polosuchého bílého vína, které jsme si s El objednaly.
"Asi jsem se zamilovala," vyrukovala na mě El po druhé skleničce.
"Do koho?" vyvalila jsem na ni nevěřícně oči, "Doufám, že to není ten pitomec z práce!"
"Ne, to ne. S tím je konec," odmlčela se.
"Máš v plánu mi povědět, o koho se jedná?" zapálila jsem si cigaretu a povzbudila ji pohledem.

25. prosince - "Nepříjemné zjištění"

3. ledna 2013 v 21:57 | Boe
Setkání s Tomášem mě děsně rozhodilo. V úterý ráno jsem se probudila, po téměř bezesné noci, s bolavou hlavou a nateklýma očima. Byla jsem celá uřvaná a unavená z toho, jak jsem se celou noc snažila nepřemýšlet o něm, což se mi, jak šlo vidět, vůbec nedařilo. Mamka už byla vzhůru a s někým telefonovala. Proplížila jsem se potichu do koupelny a snažila se tam zažehnat důsledky těžké noci. Když jsem se ujistila asi po stokráté, že mamka nic nepozná, vyšla jsem z koupelny a co nejveseleji zahlaholila "Dobré ráno."
"Ty jsi nemocná?" šáhla mi mamka na čelo.
"Proč bych měla být nemocná?"
"Protože lítáš po večerech po venku a pak jsi z toho nachlazená," zakroutila mamka hlavou a začala mi rozpouštět vitaminovou tabletu ve sklence vody. Nechala jsem ji při tom, nemusí vědět pravý důvod mých angoráckých očí.
Po obrovském kusu poctivé vánočky, šálku kávy a dvěma hrnky čaje jsme se s mamkou začaly pouštět do chystání oběda. Měla totiž přijet babička.

23.-24. prosince - "Nečekané setkání"

26. prosince 2012 v 23:34 | Boe
V neděli jsme si s Adamem udělali takovou (před)štědrovečerní večeři, jelikož v pondělí jsem měla v plánu jet na Štědrý den k mamce. Společně jsme uvařili hovězí vývar a jako druhý chod jsme si dali lososa s bylinkovou omáčkou. Bylo to moc dobré, ale přeci jen jsem se těšila na toho klasického kapříka s bramborovým salátem. Pak jsme si u stromečku vyměnili dárečky. Koupila jsem mu sluchátka k počítači, svetr, parfém a knížku o bojovém umění. Já dostala dvoje stříbrné náušnice, košilku na spaní, obraz do ložnice, košili a kosmetický kufřík. Pak jsme si otevřeli lahvinku vína a pustili si film. Ráno jsme se začali chystat na prázdniny k našim rodinkám.
Jelikož jsem měla v úmyslu setrvat u mamky až do středy, nabalila jsem si malou cestovní tašku, kde jsem přibalila i dárky pro moje nejbližší. Adam mě hodil, i s mým zavazadlem, na parkoviště před můj rodný domov, lehce mne políbil a uháněl vstříc svému cíli. Vzala jsem si tašku a mířila ke vchodu, který byl kupodivu otevřený. Osobní výtah mne ovšem zradil a už z dálky mě upozorňoval červeným nápisem "Error" na fakt, že budu muset i s taškou šlapat po schodech. Celá uřízená jsem stoupala po schodech, když v tom jsem uslyšela hlasy. Nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost, a tak jsem si popruh od cestovní tašky lépe usadila na rameno a vydala se dál. Když jsem ale stála v našem mezipatře, zjistila jsem, že nad schodama stojí Tomáš a jeho maminka.

13. prosice - "Připadám si jako děvka"

13. prosince 2012 v 20:23 | Boe
Nedala jsem zápočet z češtiny. Děsně mě to štve. Štve mě to, protože jsem se celý týden učila a celá má práce přišla vniveč. Příští týden mám opravný termín, ale nemám náladu se na to vůbec dívat. Bylo to tak debilně lehké, věřila jsem si a dopadlo to děsně. Nemám ráda prohry, zvlášť když vím, že jsem připravená a za můj neúspěch může jen hloupá náhoda - v mém případě hloupá otázka. Vím, že to moc hrotím, opravné termíny mám ještě dva, ale prostě mě to mrzí. Poslední dobou jsem hysterická. Po dnešním nezdaru jsem došla domů jako hromádka neštětí. Adam byl kupodivu doma a když viděl, že úspěch se nekonal, řekl mi jen: "Asi ses málo učila".

10. prosince - "Seru ti na tvý pravidla"

10. prosince 2012 v 22:55 | Boe

Bydlení u přítele jsem si představovala trochu jinak. Adam je totiž věčně v práci nebo se věnuje svým koníčkům a já jsem pořád sama doma. Každý všední den kouknu (i když jen na chviličku) na učení, dodělávám seminárky, čtu knížky. Připadám si jako bych tady bydlela sama. Před dvěma měsíci mi šeptal do ouška, že si mě bude hýčkat a rozmazlovat. Moc dlouho mu to nevydrželo.
Zrovna dneska jsem se chtěla jet podívat na Vánoční trhy, miluju totiž tu vůni pečených kaštanů, krmení oslíků a oveček v Betlémě a popíjení horkého svařáku.
"Miláčku, tak si dneska odpočiň, pusť si nějaký pěkný film a já ti při zpáteční cestě koupím takový ten čaj s příchutí svařáku, jo?" vyřešil můj dnešní program Adam a já šla do kolen. V tu chvíli jsem měla sto chutí si sbalit kufry a zpakovat se. Místo toho jsem si oblíkla kabát, nazula pantofle a odešla na balkón, kde jsem si zapálila cigaretu.
"A nekuř, nesluší ti to! Navíc jde ten smrad až do bytu," mrknul na mě mezi balkónovými dveřmi Adam a pak odešel. Myslela jsem, že puknu vzteky. Když jsem dokouřila, vlezla jsem zpátky do bytu, kabát pověsila na věšák a odešla do kuchyně. "Seru ti na ty tvoje pravidla", procedila jsem mezi zuby a zapálila si další cigáro rovnou v kuchyni. Bella jen souhlasně přikývla a pak si zalezla do pelechu a spokojeně se v něm uvelebila. Když jsem se trošku sebrala, sedla jsem si s noťasem k televizi. Adam přišel po osmé hodině. Svařák mi samozřejmě nedonesl....

Boe

8.- 9. prosince - "Rozhozené hormony"

9. prosince 2012 v 19:00 | Boe

V sobotu ráno mi Adam oznámil, že musí na chvíli do práce, ale že se bude snažit přijet co nejdřív domů a že v neděli bude patřit jenom mě. Přitom jsme měli jet na návštěvu k bráchovi a švagrovce, podívat se na moji krásnou neteřinku. Bylo mi hned jasné, proč mě vzal včera na večeři - abych mu nemohla nic vyčíst. Byla jsem tak vzteklá, ale nakonec jsem se ovládla a s klidnou tváří jsem mu oznámila, že je mi to úplně jedno a nemusí nijak spěchat. Očividně ho to zarazilo, ale nic nenamítal a za chvíli byl v čudu. Zavolala jsem bráchovi a omluvila se, že dnes nepřijedeme. Navrhnul mi sice, že pro mě přijede a večer mě zase odveze domů, ale odmítla jsem.
Místo toho jsem sedla na autobus a jela k mámě.
"Děje se něco?" hrozila se máma hned, jak mě spatřila.

7. prosinec - "Jeden z mála hezkých dní"

7. prosince 2012 v 22:00 | Boe
Dnes jsem vyskočila z postele v nezvykle dobré náladě. Adam se vytratil do práce něco po sedmé hodině a já už vymýšlela, co budu dnešní den provádět. Hned z rána jsem si dodělala jednu ze seminárních prací, doplnila ji o pár, pro mě nezajímavých, citací a dalších veledůležitých náležitostí, bez kterých se seminárka považuje za prakticky nečitelnou. Kolem jedenácté jsem opět neměla do čeho píchnout, tak jsem si řekla, že napeču nějaké cukroví. Přeci jen máme první adventní neděli za sebou a doma ani jediný vanilkový rohlíček.

5. prosinec - "Jak smyslů zbavená"

5. prosince 2012 v 21:20 | Boe
Nesnáším zimní rána. Vylézt z pod vyhřáté peřiny pro mě dneska znamenalo nadlidský výkon. Nakonec jsem se pochlapila a šla si do kuchyně postavit vodu na čaj - švestkový se skořicí a k tomu kousek jablečného závinu. Po snídani jsem si sice připadala jako bych do sebe právě vysypala kilo cukru, ale aspoň mě ta sladká bomba trošku probrala. Rychle jsem se umyla, oblékla a pelášila na autobus, který jsem tak tak stihla. Ve škole jsem zjistila, že jsem si zapomněla všechny věci včetně propisky, tak jsem se alespoň snažila dávat pozor, ale únava byla silnější a z druhé přednášky jsem si odnesla jen konec a začátek, jelikož jsem ji víceméně prodřímala.
Domů jsem se plazila skoro po čtyřech a v hlavě mě dráždila myšlenka na vyhřátou postel. Doma jsem si natáhla tepláky a zalezla pod deku. Díky bohu!
Už jsem byla v nejlepším, když se rozdrnčel zvonek na celý byt. Nebudu lhát a přiznám se, že cesta ke dveřím byla jedna z nejsprostějších v mém životě. Supěla jsem vzteky, kdo se mě to opovážil v tak hříšnou hodinu, jako je půl páté odpoledne, vzbudit.

1. - 5. září - " Hrůzoděs na obzoru "

5. září 2011 v 19:23 | Damsel Boe
Můj princ na bílém koni, respektive ve stříbrné oktávce, dorazil asi před necelým týdnem. Vlastně si uvědomuji, že přesně 1. září, kdy většina mládeže poslušně cupitala do školy, vyjímkou nejsou ani mnozí z vás, určitě. To samozřejmě nemá být nějaký skrytý posměch, jen se teď dosyta chystám na svůj vysokoškolský život, který, jak mnozí říkají, je k nezaplacení. Zvlášť, když mne budou doprovázet mé drahocené kamarádky - Míša a Terka. To jsem tak trochu nečekaně odběhla od mého hlavního tématu...
V sobotu jsme se, jakožto utajovaná milenecká dvojce vydali na nedalekou hráz, kde jsme se chtěli s chutí oddat válení na dece a koupání v docela čisté přehradě.
"Páťo! Jsi to ty? No čůůůůůs, jak se daří, jsem tě neviděla, ani nepamatuju," volala na mě z dálky nejaká težce identifikovatelná osoba. "Ty máš kluka, jó? No to jsou mi věci," křikla na mě s nepříjemným tónem v hlase. No jo, naše třídní vlezdoprdelka, potížistka a má úhlavní nepřítelkyně. Jistě jsem se o ní už zmiňovala. Na střední mě totiž děsně srala! Karolína.
"Tak to je tvůj nový nabíječ? Hm," odsekla, jako by tam Tomáš ani nebyl, "Já jsem Kája, chodily jsme spolu s Patricií do třídy, že jo?" mrkla na mě a usrkla si z čepované kofoly.
"Ahoj, my právě odcházíme, tak promiň," omluvila jsem se jen tak z principu a hodila po Tomovi žalostný pohled. Ten rychle pochopil, o co asi kráčí, vyskočil na nohy a začal skládat obrovskou deku, zatímco já jsem házela všechny věci ledabyle do batohu, jako by mi na nich vůbec nezáleželo. Když Karolína pochopila, že asi nemám zájem si hrát na dlouholeté kámošky, po tom všem, co nám ve škole prováděla, odplula zpátky do bezpečných končin. Mrcha, nějak zálibně se na něj dívala...
"Co to bylo?" vykulil na mě Tom oči, když se hrůzoděs odkutálel někam k přístavnímu molu.
"To byla prosím naše milovaná spolužačka Karolínka," odvětila jsem a zamrkala tak sladce a přitom úlisně, jak to jen šlo.
"Co ty těm holkám děláš, že tě tak nemají rády. Kromě Elišky, Michaly a Terezy se s žádnou nesneseš," zasmál se.
"To víš, jsem krvelačná bestie," hodila jsem po něm v legraci jablko.
"Blbost, jen závidí," mrknul a s chutí se do jablka zakousnul.
"Na co. Tebe mi závidět nemůžou, páč neví, že s tebou jsem."
"Počkej, až se to dozví. To tě zlinčujou," začal se smát a já ho bouchla pěstí do hrudi. Poznamenal, že to ho přece nemohlo tou mojí pěstičkou bolet a svalil mě na zem do trávy, kde mě málem ulechtal k smrti...

Boe

15. - 30. srpna - " Naše malé tajemství "

30. srpna 2011 v 12:19 | Damsel Boe
Probudily mne paprsky zářícího slunce a nekonečné švitoření neposedných ptáků, kteří jako by dávali všem na vědomí, co se té noci stalo. Pomalu jsem se posadila a prohlédla si to ráno vlastníma očima. Tomáš ještě spal. Byl tak sladký.
"Doufám, že se vám dobře spalo milost slečno, ale bude na čase vzbudit toho vašeho ogara a mazat domů. Musím vypustit koně na pastvu," netichým tónem mi oznámil místní sedlák s obrovskými holínkami na nohou, ze kterých mu sem a tam koukala sláma.
"Hned budeme pryč," pokusila jsem se o úsměv a chtě nechtě musela Toma vzbudit. Nemusela jsem se moc snažit, stačilo mu dát pusu na ten jeho nosánek a jeho oči, které mají každou chvíli jinou barvu, se pomalu otevřely.
"Musíme jít," zvedla jsem se aniž bych reagovala na jeho ranní přivítání.
"Proč?"
"Byl tady pan domácí a moc jsme se mu nelíbili, takže jestli nechceš dostat koním kopytem do hlavy, tak se zvedej," vysvětlila jsem mu v rychlosti a popadla deku a už jsme si to šinuli zpátky do naší malované chaloupky. Když jsme se vraceli, napadlo mě:
"Hele, co řekneme, až se vrátíme?"
"Co by, že se máme rádi, ne?"
"Já bych spíš dělala, jako že se nic nestalo.." lekla jsem se, když jsem si uvědomila, co by následovalo.
"Proč? Stydíš se za to, co se stalo?" urazil se.
"Ale ne! Nechtěla jsem, aby to tak vyznělo, jen mě docela děsí, jak by všichni reagovali. Jen si to představ. První, na co by se tě zeptal Radek by bylo, jestli už si semnou spal a jestli jo, tak jaké to bylo. Danek by to nezapomněl okořenit nějakou dobrou hláškou, jako jestli jsi mi spočítal všechny zuby v puse nebo něco podobnýho," zavtěla jsem hlavou a tvářila se dost znechuceně.
"Asi máš pravdu, možná bychom si to měli nechat pro sebe," kývl na mou dohodu. "Ale víš, co to znamená?" podíval se na mě takovým lišáckým pohledem. Když viděl, že nemám ani páru, chytil mě kolem pasu, a dlouze mě políbil. "Musel jsem, než dojdeme k chatě a budeme se muset držet na uzdě," usmál se a já si najednou připadala jako v nebi.
V chalupě se zatím klidně spalo. Beztak si vůbec nevšimli, že jsme v noci chyběli ve svých postelích. Jak jsme se tedy domluvili, naše noční rande se stalo malým tajemstvím. Pořád jsem na sobě ale cítila ty nenasytné pohledy, které na mě každou chvíli vrhal.
Bohužel musel 16. srpna odcestovat opět do Německa na 14 dní za svým tátou. Je to hrozně napínavé, když jsem venku s partou a najednou mi zapípá mobil a na displeji se ukáže jeho jméno. "Kdo to byl?" ptají se všichni a já odpovím: "Ále, jen máma. Mám být za chvíli doma."
Přitom tam stojí: KRASNE SNY, HVEZDICKO..

Boe
 
 

Reklama