8.- 9. prosince - "Rozhozené hormony"

9. prosince 2012 v 19:00 | Boe |  Dny se vlečou..

V sobotu ráno mi Adam oznámil, že musí na chvíli do práce, ale že se bude snažit přijet co nejdřív domů a že v neděli bude patřit jenom mě. Přitom jsme měli jet na návštěvu k bráchovi a švagrovce, podívat se na moji krásnou neteřinku. Bylo mi hned jasné, proč mě vzal včera na večeři - abych mu nemohla nic vyčíst. Byla jsem tak vzteklá, ale nakonec jsem se ovládla a s klidnou tváří jsem mu oznámila, že je mi to úplně jedno a nemusí nijak spěchat. Očividně ho to zarazilo, ale nic nenamítal a za chvíli byl v čudu. Zavolala jsem bráchovi a omluvila se, že dnes nepřijedeme. Navrhnul mi sice, že pro mě přijede a večer mě zase odveze domů, ale odmítla jsem.
Místo toho jsem sedla na autobus a jela k mámě.
"Děje se něco?" hrozila se máma hned, jak mě spatřila.


"Co by se dělo, nemůžu se na vás přijít podívat?" kroutila jsem hlavou, zatím co mi máma mlaskla pusu na čelo a přitom zahuhňala něco v tom smyslu, že já přece můžu kdykoliv.
Uvařila kávu a na stůl položila pár kousků cukroví. "Nějaké ti zabalím s sebou," přisunula ke mě talíř s několika druhy. "Rohlíčky dělala Hanka, že Hani?" šla máma zalarmovat mou mladší ségru, která byla samozřejmě zalezlá ve svém pokoji, zatím co já si prohlížela její cukrářské dílo, které nevypadalo jako vanilkové rohlíčky, ale jako hromada hadů, kteří spolkli krtka. Ale co, snaha se cení.
"Nemusíš mi, mami, nic balit. Včera jsem taky něco málo upekla a myslím, že budeme rádi, když to sníme."
"Se nezdáš," uznala máma. Pak jsem jí musela říct podrobný postup mého pečení.
"No, a co Adam, všechno v pořádku?" obrátila náš rozhovor o sto osmdesát stupňů.
"Jo, v pohodě," pokývala jsem hlavou a do pusy strčila další linecké ve tvaru srdíčka a v duchu se ptala sama sebe, proč je to mámino cukroví lepší než moje, když jsem to pekla podle jejího receptu. Asi léta praxe.
"No, já jen, že jsi poslední dobou nějaká zaražená," šla na to máma pomalu.
"Nemluvila jsi náhodou s Eliškou?" prohlídla jsem si ji zkoumavě.
"Proč?" udivila se máma.
"Protože máte podobné řeči, proto."
"Asi máme v pořádku oči a vidíme, co to s tebou dělá," opáčila mamka.
"O co ti jde, mami?"
"O nic, jen si myslím, že to stěhování nebyl moc dobrý nápad, když to chceš vědět," rozmáchla rukama. Vůbec jsem nevěděla co jí na to mám říct, a tak jsem jen sklopila zrak a snažila se působit dojmem, že mě víc zajímají kachličky v kuchyni než mamčin názor.
"Mami, můžu jít dneska spát k Sandře?" rozlouskla to ticho Hanka svým puberťáckým dotazem.
"No, když se k ní nebudeš hned stěhovat, tak klidně," utrousila máma ironicky a šla vyndat prádlo z pračky.
Dnes musel Adam opět do práce - prej inventura. Bylo mi to kupodivu jedno. Pustila jsem si na DVDčku Pretty Woman. Chvíli jsem se smála, chvíli brečela. Asi mám nějaké rozhozené hormony.

Boe
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Es. Es. | Web | 10. prosince 2012 v 13:04 | Reagovat

s Adamem to bude zase skvělý ;) holt ta práce no, ale uvidíš, že budete mít krásný Vánoce :)) hlavu vzhůru, oslaď si život cukrovím a užívej si s Adamem společné chvilky :)

2 Dreamy Fog Dreamy Fog | Web | 10. prosince 2012 v 21:51 | Reagovat

Máš krásný styl psaní :-) A design taky!! :-)

3 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 10. prosince 2012 v 23:02 | Reagovat

Taková scéna jak ze Zoufalejch Manželek!
Ta máma ti to celkem natřela :D
ale chápu tě, mě ty rodičovský keci serou ještě víc, ať se to týká čehokoli...

4 Beornottobe Beornottobe | Web | 11. prosince 2012 v 15:23 | Reagovat

No jo, mámy mají nějaký šestý smysl, kterým dokážou vycítit náladu i když jí nedáš moc najevo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama