Prosinec 2012

23.-24. prosince - "Nečekané setkání"

26. prosince 2012 v 23:34 | Boe |  Dny se vlečou..
V neděli jsme si s Adamem udělali takovou (před)štědrovečerní večeři, jelikož v pondělí jsem měla v plánu jet na Štědrý den k mamce. Společně jsme uvařili hovězí vývar a jako druhý chod jsme si dali lososa s bylinkovou omáčkou. Bylo to moc dobré, ale přeci jen jsem se těšila na toho klasického kapříka s bramborovým salátem. Pak jsme si u stromečku vyměnili dárečky. Koupila jsem mu sluchátka k počítači, svetr, parfém a knížku o bojovém umění. Já dostala dvoje stříbrné náušnice, košilku na spaní, obraz do ložnice, košili a kosmetický kufřík. Pak jsme si otevřeli lahvinku vína a pustili si film. Ráno jsme se začali chystat na prázdniny k našim rodinkám.
Jelikož jsem měla v úmyslu setrvat u mamky až do středy, nabalila jsem si malou cestovní tašku, kde jsem přibalila i dárky pro moje nejbližší. Adam mě hodil, i s mým zavazadlem, na parkoviště před můj rodný domov, lehce mne políbil a uháněl vstříc svému cíli. Vzala jsem si tašku a mířila ke vchodu, který byl kupodivu otevřený. Osobní výtah mne ovšem zradil a už z dálky mě upozorňoval červeným nápisem "Error" na fakt, že budu muset i s taškou šlapat po schodech. Celá uřízená jsem stoupala po schodech, když v tom jsem uslyšela hlasy. Nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost, a tak jsem si popruh od cestovní tašky lépe usadila na rameno a vydala se dál. Když jsem ale stála v našem mezipatře, zjistila jsem, že nad schodama stojí Tomáš a jeho maminka.

13. prosice - "Připadám si jako děvka"

13. prosince 2012 v 20:23 | Boe |  Dny se vlečou..
Nedala jsem zápočet z češtiny. Děsně mě to štve. Štve mě to, protože jsem se celý týden učila a celá má práce přišla vniveč. Příští týden mám opravný termín, ale nemám náladu se na to vůbec dívat. Bylo to tak debilně lehké, věřila jsem si a dopadlo to děsně. Nemám ráda prohry, zvlášť když vím, že jsem připravená a za můj neúspěch může jen hloupá náhoda - v mém případě hloupá otázka. Vím, že to moc hrotím, opravné termíny mám ještě dva, ale prostě mě to mrzí. Poslední dobou jsem hysterická. Po dnešním nezdaru jsem došla domů jako hromádka neštětí. Adam byl kupodivu doma a když viděl, že úspěch se nekonal, řekl mi jen: "Asi ses málo učila".

10. prosince - "Seru ti na tvý pravidla"

10. prosince 2012 v 22:55 | Boe |  Dny se vlečou..

Bydlení u přítele jsem si představovala trochu jinak. Adam je totiž věčně v práci nebo se věnuje svým koníčkům a já jsem pořád sama doma. Každý všední den kouknu (i když jen na chviličku) na učení, dodělávám seminárky, čtu knížky. Připadám si jako bych tady bydlela sama. Před dvěma měsíci mi šeptal do ouška, že si mě bude hýčkat a rozmazlovat. Moc dlouho mu to nevydrželo.
Zrovna dneska jsem se chtěla jet podívat na Vánoční trhy, miluju totiž tu vůni pečených kaštanů, krmení oslíků a oveček v Betlémě a popíjení horkého svařáku.
"Miláčku, tak si dneska odpočiň, pusť si nějaký pěkný film a já ti při zpáteční cestě koupím takový ten čaj s příchutí svařáku, jo?" vyřešil můj dnešní program Adam a já šla do kolen. V tu chvíli jsem měla sto chutí si sbalit kufry a zpakovat se. Místo toho jsem si oblíkla kabát, nazula pantofle a odešla na balkón, kde jsem si zapálila cigaretu.
"A nekuř, nesluší ti to! Navíc jde ten smrad až do bytu," mrknul na mě mezi balkónovými dveřmi Adam a pak odešel. Myslela jsem, že puknu vzteky. Když jsem dokouřila, vlezla jsem zpátky do bytu, kabát pověsila na věšák a odešla do kuchyně. "Seru ti na ty tvoje pravidla", procedila jsem mezi zuby a zapálila si další cigáro rovnou v kuchyni. Bella jen souhlasně přikývla a pak si zalezla do pelechu a spokojeně se v něm uvelebila. Když jsem se trošku sebrala, sedla jsem si s noťasem k televizi. Adam přišel po osmé hodině. Svařák mi samozřejmě nedonesl....

Boe

8.- 9. prosince - "Rozhozené hormony"

9. prosince 2012 v 19:00 | Boe |  Dny se vlečou..

V sobotu ráno mi Adam oznámil, že musí na chvíli do práce, ale že se bude snažit přijet co nejdřív domů a že v neděli bude patřit jenom mě. Přitom jsme měli jet na návštěvu k bráchovi a švagrovce, podívat se na moji krásnou neteřinku. Bylo mi hned jasné, proč mě vzal včera na večeři - abych mu nemohla nic vyčíst. Byla jsem tak vzteklá, ale nakonec jsem se ovládla a s klidnou tváří jsem mu oznámila, že je mi to úplně jedno a nemusí nijak spěchat. Očividně ho to zarazilo, ale nic nenamítal a za chvíli byl v čudu. Zavolala jsem bráchovi a omluvila se, že dnes nepřijedeme. Navrhnul mi sice, že pro mě přijede a večer mě zase odveze domů, ale odmítla jsem.
Místo toho jsem sedla na autobus a jela k mámě.
"Děje se něco?" hrozila se máma hned, jak mě spatřila.

7. prosinec - "Jeden z mála hezkých dní"

7. prosince 2012 v 22:00 | Boe |  Dny se vlečou..
Dnes jsem vyskočila z postele v nezvykle dobré náladě. Adam se vytratil do práce něco po sedmé hodině a já už vymýšlela, co budu dnešní den provádět. Hned z rána jsem si dodělala jednu ze seminárních prací, doplnila ji o pár, pro mě nezajímavých, citací a dalších veledůležitých náležitostí, bez kterých se seminárka považuje za prakticky nečitelnou. Kolem jedenácté jsem opět neměla do čeho píchnout, tak jsem si řekla, že napeču nějaké cukroví. Přeci jen máme první adventní neděli za sebou a doma ani jediný vanilkový rohlíček.

5. prosinec - "Jak smyslů zbavená"

5. prosince 2012 v 21:20 | Boe |  Dny se vlečou..
Nesnáším zimní rána. Vylézt z pod vyhřáté peřiny pro mě dneska znamenalo nadlidský výkon. Nakonec jsem se pochlapila a šla si do kuchyně postavit vodu na čaj - švestkový se skořicí a k tomu kousek jablečného závinu. Po snídani jsem si sice připadala jako bych do sebe právě vysypala kilo cukru, ale aspoň mě ta sladká bomba trošku probrala. Rychle jsem se umyla, oblékla a pelášila na autobus, který jsem tak tak stihla. Ve škole jsem zjistila, že jsem si zapomněla všechny věci včetně propisky, tak jsem se alespoň snažila dávat pozor, ale únava byla silnější a z druhé přednášky jsem si odnesla jen konec a začátek, jelikož jsem ji víceméně prodřímala.
Domů jsem se plazila skoro po čtyřech a v hlavě mě dráždila myšlenka na vyhřátou postel. Doma jsem si natáhla tepláky a zalezla pod deku. Díky bohu!
Už jsem byla v nejlepším, když se rozdrnčel zvonek na celý byt. Nebudu lhát a přiznám se, že cesta ke dveřím byla jedna z nejsprostějších v mém životě. Supěla jsem vzteky, kdo se mě to opovážil v tak hříšnou hodinu, jako je půl páté odpoledne, vzbudit.

3. prosince 2012 - "(ne)Slavný návrat"

3. prosince 2012 v 0:04 | Boe |  Kecy v kleci

Mám pocit, že je docela zbytečné zdravit pánskou část blogového světa, jelikož na můj blog by jaktěživ nevstoupili, a pokud ano, určitě by zde nesetrvali déle než pár vteřin. Tímto tedy zdravím všechny dámy, jak mladé tak ty mladšíMrkajícíJak jste si určitě (ne)všimli, zabloudila jsem zde naposledy loni, kdy jsem se pokoušela vyrobit z této deníčkové stránky stránku povídkovou. Nevím, jestli se to vyvedlo, ale zřejmě mě to moc neoslnilo, jelikož jsem splácala dohromady stěží jednu povídku o deseti dílech a pak jsem se vypařila jako pára nad hrncem. Měla jsem totiž pocit, že mi vlastně nic nechybí. Řekla jsem si, proč se zabývat blogem, když mám vše, co jsem si kdy přála - lásku, spokojenost, přátele, zdraví, rodinu. Proč ztrácet čas kecáním o ničem na nějakém internetu. Vlastně jsem si dnes uvědomila, že blog se pro mě (a věřím, že pro mnoho dalších) stal jakýmsi útočištěm. Utíkáme zde, když je nám nejhůř. Zjistila jsem, že opět utíkám. A proto se vlastně vracím.....zní to jako klišé.