2. kapitola - Hurá do tanečních

1. listopadu 2011 v 12:52 | Boe |  Mé jméno je Ošklivka 2.díl

1.
"Výborná práce, Míšo," pochválí mě učitel Daneš, když si do notesu k mému jménu píše velkou jedničku. "To už je čtvrtá výborná, vemte si z Michaely příklad, dámy a pánové," a s jeho slovy se ve třídě ozve nepřátelský šum. Nic si z toho nedělám a s dobrým pocitem odcházím do lavice. Má sousedka a třídní kamarádka Lída mě poplácá po rameni a dodá, že to ušlo. Neberu ji vážně, protože celou dobu, co jsem představovala svou prezentaci o Francii, si psala SMS se svým novým objevem Honzou. O přestávce mě opět nezapomněla informovat o jejich posledním rande. Přeju jí to, ale docela mě mrzí, že já tohle asi nikdy neprožiju. Žádný kluk o mě prostě nestojí.
"Holky, slyšely jste to? Naše škola bude pořádat taneční kurz, ale musíme na zápis přijít už jako hotová dvojice," přišla s novinou Katka, třídní modelka, a sedla si na roh protější lavice. "Ještě nevím komu řeknu. Vyberu si mezi Pavlem a Jakubem ze čtvrťáku," rozplývala se a přitom si na prst natáčela pramínek svých dlouhých blod vlasů.
"S Jakubem Klímou, jo?" ušklíbla se Monika. "Tak to teda hodně štěstí," mrkla na ni s pohrdáním.
"Proč ne, ještě bude rád, když bude moct tančit zrovna semnou," prohodila Katka jakoby nic a spolu se svou družinou ostatních třídních slepic se odporoučela na záchod.
"A ty půjdeš, Míšo?" kývla na mě Monika a nešetřila přitom lítostivým tónem.
"Já.." zakoktala jsem se a nevěděla, co odpovědět. "Vlastně jo, proč ne. Taneční není jenom pro nádhery," řekla jsem rozhodně a v hlavě se mi zrodil nápad.


2.
"Půjdeš semnou do tanečních," oznámila jsem Rosťovi, když jsme procházeli zahrádkářskou kolonií a do žádné schránky zdejších domečků jsme nezapomněli vhodit letáček s poutavým pozváním do restaurace Ajax.
"Ani náhodou! Nebudu tam ze sebe dělat šaška," zamítl rázným tónem a upil trochu čaje z termosky, který jsem nám na cestu uvařila.
"Jak myslíš," vytrhla jsem mu termosku z ruky a tašku s letáky hodila do trávy, "Roznes si to sám a už po mě nikdy nic nechtěj."
"Děláš, jako bych po tobě furt něco chtěl," zavrtěl hlavou.
"A ne? Vypracovala jsem ti dva slohy do češtiny, půjčila čtenářský deník, úkoly do zemáku, jarní úklid u tvojí babičky, letáky...," začala jsem vyjmenovávat seznam mých dobrých skutků. "A ty pro mě nikdy nic neuděláš, takže tím to splatíš a už po tobě nebudu nikdy nic chtít. Rostíku, prosím!" začala jsem ho zoufale prosit.
"No, tak jo," řekl s těžkým srdcem a já mu na oplátku vlepila pusu. "Fůj, zas to nepřeháněj," otřel si hřbetem ruky pravou tvář, ale já byla naprosto spokojená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 womens casual dresses womens casual dresses | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 9:11 | Reagovat

people with scrambled thoughts think like this:I join told all above. Let's discuss this question.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama