1.
Konečně jsme došly k budově našeho gymnázia, kde se Novoroční večírek konal. Zaplatily jsme si každá vstupenku a zamířily ke školní tělocvičně, kde se měla velkolepá akce konat. Bylo tam nezkutečné množství lidí. Všechny holky byly dokonale přichystané, každá byla něčím výjimečná. Kluci se svými nažehlenými košilemi a a naleštěnýma botama byli snad ještě krásnější než na slavných tanečních.
Když jsme došly k baru, kde se podávaly nealkoholické koktejly, které připravovali barmani z hotelových škol, objednaly jsme si každá výborné Mojito a spokojeně usrkávaly.
"Čau, ségra. Seznámíš mě?" usmál se Jakub na Sylvu a čekal, až mu jeho sestra představí dvě neznámé kamarádky.
"S radostí. Tohle je Darča, moje spolubydlící na koleji," podali si ruce. "No, a s Míšou tě snad představovat nemusím, ne?" podzvedla obočí a neubránila se spikleneckému úsměvu.
"Ehm! Míša? Ty,jo." začal Jakub koktat. "Páni, ohromně ti to sluší. Vypadáš jinak," stiskl ruku i mě a snažil se zachovat klidnou hlavu.
"Sorry, brácha. My jdeme tančit!" zavelela Sylva, chytla mě za ruku a vláčela mě přímo do prostřed parketu, kde už se svíjelo několik desítek tanečníků. Rozjela jsem to, jak nejvíce jsem uměla. Tanec mi nikdy nedělal problém, a tak jsem se vlnila do rytmu a snažila se co nejvíc použít boky. Jo, chtěla jsem být sexy. A to jsem taky byla, protože se kolem naší trojice začaly sbíhat davy kluků. Dokonce jsem musela odmítnout tři pozvání na drink. Cítila jsem se jako v pohádce.
2.
"Michala Čížová?" vyjekl pisklavý hlas v davu, když jsme si s holkama chtěly trošku odpočinout a využily k tomu tři židličky v rohu tělocvičny. "Na co si tu hraješ?" zazněl opět ten odporně vysoký tón známého hlasu. Otočila jsem se a spatřila Kateřinu Mrázkovou - dokonalou jako obvykle. "Prodělala si plastiku ksichtu, nebo co?" smála se škodolibě.
"Padej do kouta, nádhero," odpálkovala ji suveréně Sylva a usrkla si ze svého Mojita.
"Jak jsi mi to řekla?" obula se do ní Katka.
"Jsi hluchá? Řekla jsem ti nádhero!" zvýšila Sylva tón, ale stále byla dost nad věcí.
"Co si o sobě myslíš, ty čubko? Jsi přesvědčená o tom, že když tady se svojí zakrslou kámoškou hodíte na tuhle šeredu trochu make-upu a pěkné šaty, že se z ní stane královna plesu? Myslíš si o sobě, že jsi hodná sudička, nebo co!" smála se Katka falešně.
Sylva se pochopitelně šíleně naštvala a málem Kačeně skočila do úsměvu, ale já jí zachytila za loket. "Jo, máš pravdu. Možná jsem ošklivá, možná nemám tak svělý hadry jako ty. Ani nemám spousty peněz, které by mi tatíček ochotně posílal na účet, ale nejsem taková mrcha jako ty! Zesměšňovala jsi mě celou dlouhodou dobu. A víš co? Teď se ti směju já. Jsi trapná! Chodíš s nosem nahoru jen proto, že tvůj pravý obličej je schovaný za tunou líčidel. Kdybys smyla ty kila pudru, možná bychom měli novou třídní ošklivku.." vyřvala jsem ze sebe z plných plic. Nevím co se to semnou stalo, ale prostě jsem jí vlepila obrovskou facku, jen to mlasklo. "To máš za tu čubku," dodala jsem s ledovým klidem a odpochodovala z místa činu jako vítěz. Cítila jsem na sobě stovky pohledů. Pobavené, pohoršené, napjaté, nevěřícné i děkovné. Dokázala jsem se postavit Katce a dokonce jí i uzemnit. Byla jsem na sebe hrdá.
3.
"Míšo, to bylo skvělý!" slyšela jsem Rosťův nadšený hlas. "Nejen, že vypadáš úžasně, ale taky jsi úžasně trefila Kačenu, díky!" objal mě kolem ramen.
"A já děkuju, že ses mě zastala," objala mě i Sylva.
"A já Ti děkuji, za to, že jsi," zvolal někdo. Otočila jsem se a spatřila Jakuba. Nejkrásnějšího kluka na plese. Opět ten jeho roztomilý rozcuch a sladký úsměv na tváři. Chytl mě za ruku a vedl mě ven ze dveří. Když jsme se mlčky procházeli po školní zahradě, přehodil přeze mne své sako a sám zůstal jen ve své padnoucí fialkové košili.
"Víš, chci ti už dlouho říct, že jsi skvělá, hodná a moc chytrá holka. Když jsi ke mě začala chodit na doučování z matiky, myslel jsem si, že tě doučím co je třeba a už s tebou nepromluvím, ale ty jsi mi ukázala, že jsi jiná než ostatní. Neřešíš hlouposti, jsi přirozená a to se mi na tobě líbilo. Začal jsem tě brát jako prima kamarádku, ale na tom brusláku jsem zjistil, že tě mám vlastně hrozně moc rád," začervenal se a špičkou boty si pohrával s kusy sněhu.
"Nevím, jestli jsem holka, kterou hledáš. Jsi chytrý a krásný. Já jsem možná chytrá, ale krásná.." sklopila jsem oči.
"Jsi nádherná. Jsem Sylvě vděčný za to, co udělala. Ne proto, že by ses mi předtím nelíbila, ale ukázala ti, že jsi vlastně hrozně přitažlivá a hezká. Zvedla ti sebevědomí a za to jsem rád. Byla jsi pořád smutná a zakřiknutá, dneska jsi se opravdu bavila a já z tebe nemohl zpustit oči," upřeně se na mě podíval a chytl mě za ruce. "Chtěl bych tě udělat šťastnou," chytil mě kolem pasu a přivinul si mě k sobě. Sklonil se ke mě a naše rty se spojily. Nějakou dobu trvalo než pootevřel ústa a vklouzl svým jazykem do těch mých. Pohrával si semnou tak lehounce. Byla to nádhera, cítila jsem, jak mi buší srdce a toužila po tom, aby ten okamžik nikdy nezkončil. Chtěla jsem ho líbat už napořád....
Es. | 
Monnye R. McQueen | 
fash♥ | 
Děkuju.