Listopad 2011

10. kapitola - Novoroční večírek

30. listopadu 2011 v 20:00 | Boe |  Mé jméno je Ošklivka 10. díl
1.
Konečně jsme došly k budově našeho gymnázia, kde se Novoroční večírek konal. Zaplatily jsme si každá vstupenku a zamířily ke školní tělocvičně, kde se měla velkolepá akce konat. Bylo tam nezkutečné množství lidí. Všechny holky byly dokonale přichystané, každá byla něčím výjimečná. Kluci se svými nažehlenými košilemi a a naleštěnýma botama byli snad ještě krásnější než na slavných tanečních.
Když jsme došly k baru, kde se podávaly nealkoholické koktejly, které připravovali barmani z hotelových škol, objednaly jsme si každá výborné Mojito a spokojeně usrkávaly.
"Čau, ségra. Seznámíš mě?" usmál se Jakub na Sylvu a čekal, až mu jeho sestra představí dvě neznámé kamarádky.
"S radostí. Tohle je Darča, moje spolubydlící na koleji," podali si ruce. "No, a s Míšou tě snad představovat nemusím, ne?" podzvedla obočí a neubránila se spikleneckému úsměvu.
"Ehm! Míša? Ty,jo." začal Jakub koktat. "Páni, ohromně ti to sluší. Vypadáš jinak," stiskl ruku i mě a snažil se zachovat klidnou hlavu.
"Sorry, brácha. My jdeme tančit!" zavelela Sylva, chytla mě za ruku a vláčela mě přímo do prostřed parketu, kde už se svíjelo několik desítek tanečníků. Rozjela jsem to, jak nejvíce jsem uměla. Tanec mi nikdy nedělal problém, a tak jsem se vlnila do rytmu a snažila se co nejvíc použít boky. Jo, chtěla jsem být sexy. A to jsem taky byla, protože se kolem naší trojice začaly sbíhat davy kluků. Dokonce jsem musela odmítnout tři pozvání na drink. Cítila jsem se jako v pohádce.

2.
"Michala Čížová?" vyjekl pisklavý hlas v davu, když jsme si s holkama chtěly trošku odpočinout a využily k tomu tři židličky v rohu tělocvičny. "Na co si tu hraješ?" zazněl opět ten odporně vysoký tón známého hlasu. Otočila jsem se a spatřila Kateřinu Mrázkovou - dokonalou jako obvykle. "Prodělala si plastiku ksichtu, nebo co?" smála se škodolibě.
"Padej do kouta, nádhero," odpálkovala ji suveréně Sylva a usrkla si ze svého Mojita.
"Jak jsi mi to řekla?" obula se do ní Katka.
"Jsi hluchá? Řekla jsem ti nádhero!" zvýšila Sylva tón, ale stále byla dost nad věcí.
"Co si o sobě myslíš, ty čubko? Jsi přesvědčená o tom, že když tady se svojí zakrslou kámoškou hodíte na tuhle šeredu trochu make-upu a pěkné šaty, že se z ní stane královna plesu? Myslíš si o sobě, že jsi hodná sudička, nebo co!" smála se Katka falešně.
Sylva se pochopitelně šíleně naštvala a málem Kačeně skočila do úsměvu, ale já jí zachytila za loket. "Jo, máš pravdu. Možná jsem ošklivá, možná nemám tak svělý hadry jako ty. Ani nemám spousty peněz, které by mi tatíček ochotně posílal na účet, ale nejsem taková mrcha jako ty! Zesměšňovala jsi mě celou dlouhodou dobu. A víš co? Teď se ti směju já. Jsi trapná! Chodíš s nosem nahoru jen proto, že tvůj pravý obličej je schovaný za tunou líčidel. Kdybys smyla ty kila pudru, možná bychom měli novou třídní ošklivku.." vyřvala jsem ze sebe z plných plic. Nevím co se to semnou stalo, ale prostě jsem jí vlepila obrovskou facku, jen to mlasklo. "To máš za tu čubku," dodala jsem s ledovým klidem a odpochodovala z místa činu jako vítěz. Cítila jsem na sobě stovky pohledů. Pobavené, pohoršené, napjaté, nevěřícné i děkovné. Dokázala jsem se postavit Katce a dokonce jí i uzemnit. Byla jsem na sebe hrdá.

3.
"Míšo, to bylo skvělý!" slyšela jsem Rosťův nadšený hlas. "Nejen, že vypadáš úžasně, ale taky jsi úžasně trefila Kačenu, díky!" objal mě kolem ramen.
"A já děkuju, že ses mě zastala," objala mě i Sylva.
"A já Ti děkuji, za to, že jsi," zvolal někdo. Otočila jsem se a spatřila Jakuba. Nejkrásnějšího kluka na plese. Opět ten jeho roztomilý rozcuch a sladký úsměv na tváři. Chytl mě za ruku a vedl mě ven ze dveří. Když jsme se mlčky procházeli po školní zahradě, přehodil přeze mne své sako a sám zůstal jen ve své padnoucí fialkové košili.
"Víš, chci ti už dlouho říct, že jsi skvělá, hodná a moc chytrá holka. Když jsi ke mě začala chodit na doučování z matiky, myslel jsem si, že tě doučím co je třeba a už s tebou nepromluvím, ale ty jsi mi ukázala, že jsi jiná než ostatní. Neřešíš hlouposti, jsi přirozená a to se mi na tobě líbilo. Začal jsem tě brát jako prima kamarádku, ale na tom brusláku jsem zjistil, že tě mám vlastně hrozně moc rád," začervenal se a špičkou boty si pohrával s kusy sněhu.
"Nevím, jestli jsem holka, kterou hledáš. Jsi chytrý a krásný. Já jsem možná chytrá, ale krásná.." sklopila jsem oči.
"Jsi nádherná. Jsem Sylvě vděčný za to, co udělala. Ne proto, že by ses mi předtím nelíbila, ale ukázala ti, že jsi vlastně hrozně přitažlivá a hezká. Zvedla ti sebevědomí a za to jsem rád. Byla jsi pořád smutná a zakřiknutá, dneska jsi se opravdu bavila a já z tebe nemohl zpustit oči," upřeně se na mě podíval a chytl mě za ruce. "Chtěl bych tě udělat šťastnou," chytil mě kolem pasu a přivinul si mě k sobě. Sklonil se ke mě a naše rty se spojily. Nějakou dobu trvalo než pootevřel ústa a vklouzl svým jazykem do těch mých. Pohrával si semnou tak lehounce. Byla to nádhera, cítila jsem, jak mi buší srdce a toužila po tom, aby ten okamžik nikdy nezkončil. Chtěla jsem ho líbat už napořád....

9. kapitola - Sylva řádí

29. listopadu 2011 v 12:40 | Boe |  Mé jméno je Ošklivka 9.díl
1.
Samotný silvestr byl celkem velká nuda. Přijela k nám babička, aby nemusela být na Nový rok sama. Seděli jsme tedy všichni doma na pohovce a sledovali hloupé televizní pořady plné ohraných vtipů a scének, které jsme všichni viděli nejmíň tisíckrát, protože světlo světa spatřily už v letech dávno zapomenutých. Spořádala jsem nejmíň dva tácy různě zdobených chlebíčků a jednohubek, k tomu jsem přidala pár zbylých kousků cukroví a o půlnoci to vše zapila šampaňským. Následoval spánek. Tak nudný Silvestr. Chtělo se mi až brečet, když jsem pomyslela na ostatní spolužáky ze třídy, kteří slaví někde se svou partou, zábavu mají v plném proudu a muziku puštěnou na plné pecky. Já tady mezitím ležím v posteli, a to neodbylo ještě ani půl jedné v noci. Sylva s Jakubem jeli se svými kamarády na chatu, kde budou slavit až do rána. Pozvali mě i Rosťu, ale musela jsem odmítnout. Vím totiž, že by mě naši nepustili.

2.
Když jsem se probudila, opět jsem si vzpomněla na nudnou novoroční oslavu. ,Jak na Nový rok, tak po celý rok!´utrousila jsem si sama pro sebe naštvaně a kopla do nohy postele. "Zatraceně!" sykla jsem a mnula si palec u nohy.
"Co to tady vyvádíš? Pojď radši snídat," houkla na mě mamka ode dveří.
U snídaně jsem našim vysvětlila, že dnešní den je pro mne velice důležitý a budou mě muset na školní Novoroční večírek pustit, i kdyby tisíckrát nechtěli. Dala jsem si záležet na výčtu všech akcí, které jsem díky nim prošvihla. Pustili mě na Šluskolonu, kde mi ovšem sami dělali osobní ostrahu. To byla panečku akce...
Nakonec teda svolili, jen s tou podmínkou, že mě Rosťa dovede v pořádku domů, a to přesně v jednu hodinu v noci. Prvně trvali na půlnoci, ale po asi hodinovém přemlouvání jsem dosáhla svého.

3.
Přesně ve tři odpoledne jsem si to šinula dlážděnou cestičkou rovnou ke Klímovic rodinnému domu. Byla jsem se Sylvou domluvená, že se přijdu chystat k ní a pak společně vyrazíme. Sice jsem nedokázala pochopit, proč jsem měla přijít už ve tři, když školní Novoroční ples měl začít až v sedm hodin večer a příprava by mi zabrala maximálně hodinu a to i se sprchováním a foukáním hlavy, ale nakonec jsem to zjistila....

4.
"Tohle je moje kámoška Darča," Sylva mi nadšeně představila malou dívku s růžovým pramenem ve vlasech. "Je to kadeřnice. A je fakt dobrá, nemusíš se ničeho bát," mrkla na mě spiklenecky a mě pořád nedocházelo, čeho bych se měla obávat. Došlo mi to, až když jsem seděla na židli, přikrytá takovou tou stříbrnou plachtou, ve které jsem si připadala jako člen vesmírné expedice a Darča mi patlala na hlavu něco mazlavého, co neuvěřitelně smrdělo. Holky se na sebe stále významně usmívaly, jedna druhé radily a já musela s tím svým děsem v očích vypadat jako pokusný králíček.
"Teď půl hoďky počkáme a pak to můžeš jít smejt," poradila mi Darina a sama si šla umýt ruce od páchnoucí barvy na vlasy. Po určené půl hodině jsem se na Darčinu radu odebrala do koupelny a vlezla si do sprchy, abych smyla i zbytky vlasů, které mě na těle nepříjemně kousaly. Holky zakryly veškerá zrcadla v pokoji i v koupelně velkým kusem prostěradla, takže jsem nemohla zjistit, co mi na hlavě spáchaly za novinky. Neměla jsem ani v úmyslu to nějak zjišťovat, byla jsem ráda, že půjdu na Novorční ples se svou novou skvělou kamarádkou.
"Teď to vysušíme fénem a vyžehlíme pomocí této žehličky," vysvětlovala mi postup Darina. "Máš kvalitní vlasy, ale trochu nepoddajné, proto jsem je trochu prostříhala a zarovnala. Potřebovaly to jako sůl, konečky jsi měla úplně vysušené. Přírodní barvu máš trochu nudnou a nezajímavou, taková špinavá blod. Se Sylvou jsme se dohodly, že jako pravá blondýnka budeš nádherná. Nemusíš se bát, zvolila jsem pěkný přírodní odstín, žádnou umělinu," pokračovala ve výkladu a já se nestačila divit. "Abychom nabyli objemu, hodila jsem tam několik světlých pramenů pomocí zesvětlovače. Teď to chce trochu tužidla a podfoukat."
Když holky dokončily můj účes, jehož příprava trvala snad hodinu a já myslela, že mi upadne hlava, jak mě bolelo za krkem, Sylva se zeptala: "Tak ukaž, jaké šatičky sis donesla?" a já na její povel vytáhla z batohu mé jediné šaty klasického střihu. Bílé, se splývavou sukní, délka pod kolena. K tomu klasické černé lodičky.
"Rozhodně ne, ne.." držela se Sylva za bradu a obcházela šaty, ležící na posteli, kolem dokola. "V tom tě nepustíme. Neuraž se, ale tohle už je trochu z módy," usmála se na mě omluvně a Darina jen mlčky přikyvovala. Připadala jsem si, jako bych udělala něco děsně protiprávního. Sylva otevřela svou obrovskou skříň a začala se přehrabovat v hromadě krásného oblečení. "Mám je!" vykřikla vítězoslavně a nad hlavou držela černý kus hadru. Alespoň to jako hadr vypadalo, než jej rozložila, vedle toho mého bílého skvostu, na postel. Byly to černé šatičky z přiléhavé látky. Neměly ramínka, zato kolem pasu ohromně široký šedý pásek.
"Jsou děsně krátké," snažila jsem se je poposunout níž ke kolenům, jelikož jejich délka dosahovala něco málo pod zadek.
"Nechej toho, ještě je vytaháš. Máš perfektní nohy, Míšo. Nesnaž se pořád schovávat svoje přednosti," upozornila mě Sylva zvýšeným hlasem, ale následně se zasmála a spolu s Darčou mě usadily na židli a začaly mi na obličej patlat všemožné krémy a make-upy, stíny a pudry. Sama jsem neuměla polovinu těch věcí pojmenovat.
"Ty máš rovnátka, no to je roztomilý," rozplývala se Darča a bylo to snad poprvé, co mi někdo něco takového řekl.
"Roztomilé? Spíš nechutné, vypadám jako Robokop," zamračila jsem se.
"Kolik celebrit nosilo rovnátka, hm? A jak jim to s nima slušelo," přesvědčovala mě Sylva.
"Jenže já nejsem žádná celebrita," zasmála jsem se.
"No, myslím, že změníš názor, až se uvidíš..." řekly holky málem jednohlasně.

5.
"To jsou čočky na oči, nemusíš je nosit, ale pro dnešek si je vem, ať to krásné líčení neschováš pod brýle," podala mi Sylva miniaturní krabičku.
Když ze zrcadla odhrnuly prostěradlo, abych si mohla vyzkoušet nasazení očních čoček, málem jsem se lekla. Malá, kudrnatá, brýlatá a nevýrazná Ošklivka byla fuč. Místo toho tady stála půvabná blondýnka s dlouhýma rovnýma vlasama a nádhernýma velkýma očima. Černé šaty podrthly mé ženské křivky, díky podpatkům jsem získala i dlouhé štíhlé nohy a já si najednou připadala hrozně krásně.
"Nebul, rozmažeš si řasenku a já už tě znova líčit nebudu, jdeme se s Darčou taky nachystat," mrkla na mě Sylva a já jen poslušně polkla příval slz a obrovské dojetí.
Když jsme pak společně vyrážely do večerních ulic, byly jsme tři sexy kočky. Nikde ani památky po ušlápnuté holce, která nemá kapku sebevědomí. Uvědomila jsem si, že krásná může být každá slečna mého věku, pokud si uvědomí své přednosti a bude se je snažit podrthnout. A Sylva s Darčou dokázaly nemožné. Udělaly ze mě krásnou holku během pár hodin. Změnili sedmnáct let nudného a zašedlého života jako mávnutím kouzelného proutku...

8. kapitola - Silvestrovské bruslení

28. listopadu 2011 v 16:07 | Boe |  Mé jméno je Ošklivka 8.díl
1.
Hned po probuzení jsem kontaktovala Rosťu, aby počítal s předem domluveným bruslákem spolu se Sylvou a Jakubem. Rosťa se sice trošku zarazil, když jsem mu objasnila, kdo že bude náš doprovod, ale žádné námitky neměl a tak jsme už v deset hodin ráno čekali na náměstí, až krásní Klímovic sourozenci dorazí.
Sylvě to opravdu slušelo. Určitě upoutala nejedny mužeské oči. Její snědá pleť se krásně vyjímala ve sněhobílé čepici. Na sobě měla krátký kabátek a vypasované džíny, které dokonale obkreslily její štíhlou postavu. Jakub nezklamal. Jako obvykle dorazil ve své sportovní bundě. Místo krásného rozcuchu si na hlavu narazil značkovou čepici. Stejně vypadal pořád fantasticky. Pořád jsem nedokázala pochopit, proč se tak dokonalá sourozenecká dvojce, která do vínku pobrala snad více krásy., než všichni návštěvníci venkovního kluziště, zahazuje s náma. Ačkoliv i já mám sportovní soupravu, nevypadám v ní ani z daleka tak dobře. Rosťa s tím svým pleteným kulichem od babičky, ze kterého mu navíc trčelo jedno ucho. Vypadali jsme vedle nich jako chudí příbuzní. Ale co, pomyslela jsem si. ,Není to žádná módní přehlídka. Ze mě se nikdy nikdo nepoloží na zadek, tak proč nad tím furt přemýšlím.´

2.
Na to, že rtuť teploměru klesla až pod mínus deset stupňů, bylo skvěle. Sylva je opravdu skvělá holka. Nasmály jsme se až běda. Nikdy jsem si s žádnou slečnou tolik nerozumněla. Je krásná, chytrá a zábavná. Ani jednou jsem neměla pocit, že se nade mnou povyšuje nebo se mi posmívá. Došlo mi, že jsem si našla novou skvělou kamarádku.
Větší starosti mi ovšem dělalo druhé Klímovic dítě. Jakub.
Nedělalo mi problém se s ním kamarádit. Problém byl v tom, že jsem to kamarádství začala vnímat trochu jinak. Cítila jsem, jak mi poskočilo srdce, kdykoliv se mne dotknul. Když se zasmál, byla jsem najednou taky šťastná a chtěla jsem, aby mu z jeho krásných úst nikdy úsměv nezmizel. Bože, já se zamilovala.

3.
Když jsme zjistili, že bruslíme více jak dvě hodiny, s námahou jsme zuli neforemné brusle a v prvním stánku s občerstvením jsme si dali vynikající hotdog a šálek teplého čaje, který nám do promrzlých tváří vrátil živou barvu.
"Brácha se ti líbí?" zeptala se mě Sylva, jako by se nechumelilo, když jsme procházeli kolem výloh se sportovním náčiním a kluci se ztratili z dohledu.
"Ne, to vážně ne!" vyhrkla jsem ze sebe.
"Nekecej, to se pozná," mrkla na mě.
"To jde tak moc vidět?" zastyděla jsem se a špičkou boty udělala ve sněhu stopu.
"On si toho určitě nevšiml, ale ty mu taky nejsi lhostejná, si myslím," usmála se tak nějak tajemně.
"To asi těžko. Co by na mě viděl. Podívej se na mě, jak vypadám. Nejsem krásná jako ty, jsem Ošklivka," hrnuly se mi do očí slzy, které jsem se snažila potlačit.
"Nebul. Zítra příjdeš k nám. Mám pro tebe překvapení. Pak spolu vyrazíme na Novoroční večírek do kulturáku. Taková akce, jako ples, je to nejlepší, co může na Nový rok být." opět na mě povzbudivě mrkla a pak jsme společně dohnaly kluky, kteří ještě stále obdivovali obsah sportovní výlohy.

7. kapitola - Doučování

23. listopadu 2011 v 20:00 | Boe |  Mé jméno je Ošklivka 7. díl
1.
Od soboty jsme měli Vánoční prázdniny. To je ale pohodička. vyspávání až do oběda, koukání na telku, vysedávání u počítače, nicnedělání. Prostě nuda. Sem tam jsme se s Rosťou domluvili třeba na bruslák, ale jinak to stálo za starou belu. Nedělní Štědrý den byla naprostá rutina. Ráno jsme snědli vánočku, pak jeli k babičce, abychom si navzájem vyměnili dárky. Ve čtyři jsme byli doma, máma smažila řízky z kapra a my s tátou pouštěli ve vaně lodičky z vlašských oříšků. V pět už jsme seděli u stolu, táta naši štědrovečerní večeři zahájil svým každoročním projevem o lásce a rodině, o štěstí a přátelství a potom jsme se pustili do jídla. Zapálená svíčka uprostřed stolu, vánoční koledy hrály v pozadí. Vánoční klasika. Po jídle jsem sfoukla svíčku a čekala až táta pod stolem nahmatá cínový zvoneček a "nenápadně" nahradí příchod Ježíška. "Už je tu, holky, běžte si umýt ruce a já se jdu podívat, jestli už Ježíšek odešel," řekl táta trochu infantilně tlumeným hlasem. Dělají, jako by mi byly čtyři. Když jsme došla ke stromečku, spatřila jsem hromadu balíčků. Ještě jsem pod stromek přidala dárečky, které jim nechal Ježíšek zase u mě v pokoji. Pak taťulda podával jednotlivé balíčky a my si je postupně otvírali. Dostala jsem dvě knížky, do jedné z nich jsem se pustila už ten večer před spaním, pyžamo, ponožky a kalhotky. Taková každoroční klasika, která pod stromkem nikdy nechybí. Nějaká ta kosmetika a hodinky. Ty mě moc potěšily. Jsou to přesně ty, které jsem si přála. Měla jsem radost i z obrovského atlasu světa, ke kterému byla přibalena i velká kniha informací o všech státech. Velký balíček mi do šatníku přidal i hezký kabátek s kožíškem a vysoké kozačky, které se k němu perfektně hodily. Takže super. Naprosto spokojení jsme se odebrali k televizi a s plnou pusou domácího cukroví jsme sledovali Tři oříšky pro Popelku.

2.
Druhý den jsem s velkou sbírkou sešitů a novým atlasem v podpaží mířila do Ladovy ulice, kde stál dům rodiny Klimšovy. Než jsem zmáčkla zvonek od domovních dveří, stihla jsem se třikrát otočit na patě, ale nakonec jsem sebrala veškerou odvahu a zvonek zmáčkla. Nepřišel mi otevřít Jakub, ale ta hezká hnědovláska z páteční šluskolony. Dnes už ovšem neběžela v podpatkách a kraťoučkých šatičkách, ale v červených teplácích a vytahané baseballové mikině. Stejně byla půvabná.
"Ahoj, ty budeš Míša. Já jsem Sylva" usmála se na mě dívka a otevřela mi dveře od branky. "Všichni ještě spěj, ale klidně pojď dál. Kuba šel do sámošky pro rohlíky, ale za chvíli příjde," mrkla na mě a začala mi pomáhat z mého nového kabátu. "Moc pěkný kabát, nový?" usmála se zase a já jen přikývla, že jsem ho dostala na Vánoce. Zavedla mě do kuchyně, mimochodem nádherné a obrovské a začala mi vařit švestkový čaj. Chvíli jsme si povídaly, než se Jakub dotrmácel ze sámošky. Musím uznat, že byla vážně moc milá. Od té doby jsem jí už nikdy v domě neviděla.

3.
"Promiň, že jsi musela čekat," omluvil se Kuba, zatím co já se rozhlížela po jeho pokoji. No ne, má obrovskou postel, na té se asi s Kačenou vyřáděj. Michalo, zase ty tvoje představy, fuj. Má docela velkou knihovnu, to bych do něj neřekla. Vypadá jako nějaký frája, a přitom má v pokoji knížky o letadýlkách, autech a dinosaurech. Všiml si, že koukám na výběr jeho knih. "Heh, ty jsou z dob mého dětství. S taťkou jsme lepili modely docela často. Někdy v nich ještě zalistuju," upřesnil. Bez dlouhého vykecávání jsme se pustili do doučování matiky. Probírali jsme ty zpropadené funkce. Lineární a kvadratické a exponenciální. Díky naší matikářce Řeholcové jsem v tom měla slušný zmatek, všechno učivo plete dohromady. Nehledí na pomalejší část třídy a je tak přísná, že se nikdo neodváží na nic zeptat. Jakub mi to ale skvěle vysvětlil. Všechno se mi zdálo jasnější. Když jsem nečemu nerozumněla, zeptala jsem se a on mi to vysvětloval znovu a znovu.Opravdu jsem měla za dvě hodiny všechny druhy funkcí v malíčku. Já mu za to vypracovala každý den jeden referát a své vědomosti jsme si jakoby vyměňovali. Nikdy jsme se nebavili o ničem jiném, než o škole. Až poslední den našeho doučování, kdy mi dokonale vysvětlil učivo celého pololetí.

4.
"Tak, teď bys měla z pololetky dostat jedničku a na vízo můžeš mít klidně dvojana," usmál se Jakub a začal sklízet tužky a papíry do šuplíku.
"Díky moc! Teď jsem ze všeho o moc chytřejší," poděkovala jsem a balila si všechny učebnice a sešity do baťohu.
"Tak, já už nebudu zdržovat, děkuju moc za čaj a za tu matiku, bylo to fajn," opět jsem děkovala a opravdu byla vděčná.
"Kam bys spěchala? Chtěli bychom tě se ségrou pozvat na silvestrovské bruslení, co ty na to?" podíval se na mě napjatě a já vlastně neměla proč říct ne.
"Ty máš ségru?" podivila jsem se.
"No jasně, kdo myslíš, že byla ta holka, co ti první den otevřela. Naše vrátná?" zasmál se svému vtípku.
"Myslela jse, že je to tvá holka," pokrčila jsem rameny.
"Holka? No, to bys tomu dala.." začal se hlasitě smát a hrozně mu to slušelo.
"Takže pořád chodíš s Katkou Mrázkovou?" zeptala jsem se jakoby nic.
"Né, já s ní nikdy nechodil. Naši se přátelí s jejich rodinou a dohodili mě Kačeně jako partnera. Musel jsem, i když jsem nechtěl. Jinak ji nemůžu ani vystát. Je protivná a úplně si mě přivlastnila. Však jí ségra na šlusce dala pěkné kapky," vysvětlil mi a pak se dal do vyprávění příběhu, jak jí Sylva, jeho krásná sestra, dala co proto. Prý jí do obličeje chrstla pití, když se Katka chvástala, že s Kubou chodí a ztrapňovala tam jiné holky. A pak jí do očí řekla, že je chudinka. Katka se prej rozbrečela a utekla domů. Sylva se mi začíná čím dál tím víc líbit - pomyslela jsem si.

6. kapitola - Vánoční Šluskolona (druhá část)

22. listopadu 2011 v 20:00 | Boe |  Mé jméno je Ošklivka 6.díl

DRUHÁ ČÁST

1.
Sehnat svatební šaty do čtyř dnů se zdá jako velká dřina, ale naštěstí má moje máma menší konexe v jedné z místních půjčoven šatů. Pracuje tam totiž její bývalá spolužačka z gymplu - Iveta. Ivetka, jak jí mamka nazývala, mi dala možnost vybrat si z nepřeberného množství, které jsme s mámou zkoušely snad dobré tři hodiny. Nakonec jsem se rozhodla pro šaty s korzetem a splývavou sukní, která vypadala přímo báječně. Vynikla v nich má štíhlá postava a korzet si dal záležet na výstřihu. Prsa krásně pozvedl a zdůrazňoval, že narozdíl od mých spolužaček, mám co ukázat.
V pátek na mě máma čekala už ve dveřích s hřebenem v ruce. "Dělej, Míšo! Musíme začít," komandovala mě, když jsem si v pohodičce sundala kabát a mířila do kuchyně pro něco k snědku. "Ježiš, mami," protočila jsem oči v sloup, "Nestresuj, jo? Večer mi učešeš nějaký culík, oči přetřu řasenkou a hotovson," mávla jsem rukou a z ledničky vyndala jogurt.
"Jak chceš, ale pak si laskavě nestěžuj, že mezi ostatníma holkama vypadáš jako ošklivka," vyštěkla na mě mamka a hřeben mi vrazila do ruky. "Večer se mi nebude chtít, tak se učeš sama!" dodala a odkráčela k tátovi do obýváku. Díky mami, to bolelo.
"Dělejte, baby jedny," stepoval táta před dveřma, v ruce držíc klíčky od auta. "Marie, chystáš se už dvě hodiny, měl bych ti připomenout, že tancovat jde mladá, ty budeš sedět."
"No dovol, až skončí jejich program, bude volná zábava a tančit půjdu, i kdybych měla jít sama," zvedla máma nosík a začala si obouvat lodičky se stříbrným páskem. Musím uznat, že jí to moc slušelo, vypadala líp, než já. Máma mě chtěla učesat, to já se musela vzpouzet. Ale co, i kdyby mi na hlavě vytvořila nejnovější účes Angeliny Jolie, nikdo by se na mě ani nepodíval. Takže můj obyčejný drdůlek mi bohatě stačil.

2.
Nestačil. Poznala jsem to hned, jak jsem vešla do velkého sálu. Čekal tam na mě, kromě Rostíka v předepsané červené kravatě, i docela obrovský šok. Všechna děvčata měla dokonalé make-upy, účesy alá komtesa, nabírané sukně zdobené všlijakými výšivkami, perličkami a zdobením. Vypadala jsem jako babiččina třená bábovka a ony jako čtípatrový svatební dort. Skvěle to začíná. Myslela jsem, že ty šaty ze mě udělají alespoň částečnou krasavici, ale přitom mě úplně potopily.
"Čáu, málem jsem tě nepoznal, vypadáš dobře," hlaholil Rosťa už z dálky a na jednu nohu viditelně kulhal. "Dneska si zatančíme alespoň pár tanců, ať z toho taky něco máš," usmál se na mě, ale já měla stejně po náladě. Co jsem si ksakru myslela. Že si navleču bílé šaty s korzetem a všem se zatají dech nad mou krásou? Jsem pitomá.

3.
Rodiče se usadili a rozhostilo se ticho. Zpustila se tichounká hudba a my se začali stavět do první taneční formace. Paní Waissová rodiče srdečně přivítala svou nádherně připravenou a propracovanou řečí. Rodiče nestačili zamačkávat slzy, jak to bylo dojemné. Někdo v davu začal nahlas smrkat - můj táta. Paráda. Ostuda jak Brno. Naštěstí se rozezněla hudba a my začali tančit. Rostík byl docela fešák. Všichni kluci byli najednou takoví urostlí a vyžehlení. Holky jako princezny. Výzdoba přesně vystihovala vánoční atmosféru. Všichni byli příjemně naladěni, jen já byla kyselá jako citrón. Když jsme předvedli tango, mazurku, salsu, polku a valčík, nastalo rušno, jelikož byla před námi první pauza.
"No, máte to skvělé, děti. Moc vám to sluší," rozplývaly se maminky nad svými dětmi. Jen máma musela opět rýpnout:
"Usmívej se trochu na tom parketu, vypadáš jako nafouknutá bublina," kroutila hlavou. Pak ale dodala, že Rosťa je fešák a moc nám to spolu sluší. To jsem fakt slyšet nepotřebovala.
Rozhlídla jsem se po sále a všimla si rodiny Klímovy. Maminku má Kuba moc pěknou, táta taky fešák. Sedí vedle rodičů od Katky Mrázkové. No ta její matka má ale šlehu. Na sobě zlatými flitry vyšívané šaty, kolem ramen šál z nějakého chlupatého zvířete, na nohou zlaté střevíce. Sedí jako páv, brada hrdě vztyčená. Něco jako pozor - já jsem někdo. Katka je opět obklopena bandou nejhezčích kluků. Zobou jí z ruky jako slepice. Neměla bych se tam tak čubrnět, ještě si mě všimnou - napomenula jsem samu sebe. Když jsem se ale podívala zpátky, všimla jsem si, že Jakub dívá mým směrem. Pane bože, doufám, že si nevšiml, jak jeho rodinu rentgenuju očima. Sedí tam jak největší frája, jednu ruku v kapse, tváří se nezúčastněně a hlavně - nedosažitelně. A při tom kouká na mě? Haha, Michalo, ty blbko. Moc si nefandi. Copak víš, kdo sedí za tebou a stojí tomu hezounovi za pohled? Ty to určitě nejsi. Uklidňovala jsem se v duchu, ale při tom si tak nějak přála, abych to byla právě já, na koho kouká. Najednou Jakub zvedl ruku a s pusou, ještě před chvílí sklesle semknutou do tenké čárky, teď rozevřenou od ucha k uchu a mával jako pominutý. On mi mává? Už už jsem natahovala ruku, že mu zamávání oplatím, když se k němu přiřítila nějaká holka a skočila mu kolem krku. Ježiš, takovej trapas. A já si celou dobu myslela, že čumí na mě..a že mi dokonce mává, no já jsem ale koza. Pleskla jsem se do čela a radši si lokla ze zelené lahve plné perlivé mattonky. "Míšo, chovej se a nalej si to do sklenky," opět mě buzerovala máma. Nevnímala jsem a dál jsem pozorovala onu idilickou Klímovic rodinku. Holka, která se právě přidala do jejich společnosti měla krátké modré šatičky do půlky stehen, semišové lodičky s vysokánskými podpatky v ruce malinké psaníčko. Celkově to byla obrovská kočka. Tmavovláska s vlasy až po pas, vysoká, štíhlá. Kateřina Mrázková utřela. Ha, ha.. já jsem ale mrcha. Po jejím příchodu se u Klímovic stolu rozproudila debata a zábava. Jakub najednou vypadal spokojeně. Usmíval se, a už to nebyl ten bručoun, jako před chvílí.

4.
Další část večera probíhala docela v poklidu, dotančili jsme zbývající tance, poté nastal tanec s našimi tatínky a s tatínky našich partnerů. Konečně přišla i volná zábava. Tedy konečně pro mou mámu. Od té doby jsem naše totiž spatřila jen dvakrát. A to u baru a pak až v autě, při cestě domů. Máma to totiž parádně rozbalila na parketě. Musím uznat, že vedle ní stará Mrázková vypadala jako totální dřevo. No vida, jak ta naše máma umí ve svých pětačtyřiceti blbnout. Táta si dokonce povolil kravatu. No ti vypadaj. Usmála jsem se sama pro sebe a bavila se s Lídou a Mončou po svém.

6. kapitola - Vánoční Šluskolona

21. listopadu 2011 v 11:30 | Boe |  Mé jméno je Ošklivka 6.díl

PRVNÍ ČÁST

1.
Zklátila mě podzimní chřipka, a tak jsem místo chození do školy ležela doma. Docela mi to bodlo. Při představě, že chodím do školy a koukám se na ten výtězoslavný obličejík naší nádherné Kateřiny Mrázkové, se mi zvedají vlasy na hlavě. Nechci ji už ani vidět. Ten výstup na záchodech v kulturáku bych nejraději vymazala ze své paměti. Určitě to už rozkecala celé škole. Místo, abych se nechala zesměšňovat, jsem si hověla doma. Do školy jsem se vlastně dostala až těsně před vánočními prázdninami.
"Kdo se to uráčil do školy?" začala si Lída sklízet věci z mé poloviny lavice.
"Tady se semnou už moc nepočítalo, co?" nadzvedla jsem obočí.
"Ále, víš, že jsem bordelář. Když jsi tu nebyla, dopřála jsem si větší komfort," uchychtla se a mě bylo jasné, že určitě nekecá, protože jsem zpod lavice vyndala nahryznuté jablko a čtyři kelímky od horké čokolády. "No, ale nemusela sis z mé půlky lavice dělat odpadní jámu," dodala jsem trošku s kritickým přízvukem, ale Lída už mě nevnímala, protože s holkama cosi horlivě probáraly.
"Takže, všechno bude v duchu Vánoc. Holky budou mít bílé šaty a kluci černá kvádra a červenou kravatu. To je povinné," zahlaholila Monča a zasnila se.
"Povinné? No, tak to v žádnym případě!" utrousil nakvašeně Milan.
"Hele, dej si voraz blbečku, na tvůj názor se nikdo neptá, takže pokud nebudeš mít červenou kravatu, nemusíš chodit!" vycenila zuby Monika a tvářila se hrozně bojovně.
"Co to řešíte, holky?" snažila jsem se vložit do diskuze, ale jelikož mě nikdo nevnímal, šla jsem si do automatu koupit Marsku.

2.
"Ahoj, Míšo," ozvalo se za mnou, když jsem se snažila z automatu vylovit výdavek z dvacky. Prudce jsem se otočila a spatřila Jakuba Klímu - nejhezčího týpka ze školy. Když jsem jen kývla hlavou a nevydala ze sebe ani hlásku, docela ho to překvapilo, ale já kvůli němu nemínila mít problémy.
"Chtěl bych se omluvit. V tanečních jsem se choval jako kretén," sklopil oči a já nemohla uvěřit tomu, že to myslí vážně. Jenže ono to tak opravdu vypadalo.
"V pohodě, já jsem zvyklá," mávla jsem rukou a už vítězoslavně držela čoko tyčinku v ruce.
"Slyšel jsem, že jsi dobrá v zemáku," nadhodil další téma k hovoru.
"No, jak se to veme," rozbalila jsem tyčinku a těšila se, až mi ten otravný fešák dá pokoj a já se budu moct zakousnout.
"Potřeboval bych vypracovat pár prací. Nějaké referáty, prezentace a tak," koukal se někam do strany a šklábal se nervózně ve vlasech. Vypadal dokonale...
"No, a co já s tím?" kašlala jsem na něj a do Marsky se nedočkavě zakousla.
"Kdybys mi je vypracovala. byl bych ti moc vděčný. Nechci tě nějak obtěžovat, ale zemák mě děsně nebaví. Jsem spíš na tu matiku a počítače, víš," sklopil hlavu ale pohled upíral pořád na mě. Už jsem na něj chtěla zpustit, že by mě chtěl jenom využít k tomu, aby se válel doma na gauči a válel si šunky spolu s tou svojí milovanou Kačenou, zatímco já bych mu vypracovala všechny práce, samozřejmě na jedničku, jenomže se mi v hlavě zrodil takový malý nápad.
"Jen tak pro nic za nic referáty nevypracovávám," pokrčila jsem rameny rozhodně.
"Chceš peníze?"
"Nechci peníze. Já ti vypracuju referáty ze zemáku a ty mě budeš na oplátku doučovat z matiky," usmála jsem se výtězoslavně. "Na vysvědčení mi hrozí trojka a jestli chci za dva roky dobře odmaturovat, musím se snažit. Docela v tom plavu," vysvětlila jsem narovinu a čekala, že Jakub se z mé nabídky nějak šikovně vykroutí, ale docela mě překvapil.
"Tak platí," podal mi ruku a tím stvrdil naši dohodu.
"Máš čas třeba přes Vánoční prázdniny? Teď bude Šluska, toho už bychom moc neprobrali, ale pak máme volno třeba celé dva týdny," navrhnul mi sebejistě termín.
"Tak fajn, od příštího pondělí," pokrčila jsem rameny na důkaz toho, že je mi to fuk.
"Tak u mě v 10 ráno. Doufám, že nezaspíš," mrknul na mě a utíkal do třídy, protože se spustil řinkot zvonku.
Najednou jsem si uvědomila, že budu každý den chodit domů k Jakubovi Klímovi. Ale co, aspoň se načím matiku. A v Pátek je Vánoční šluskolona. Půjdeme tam s Rostíkem. Pár tanců zvládne i s zinkoklihem na noze.

Nový začátek..

15. listopadu 2011 v 19:10 | Boe |  Když skládám básně..

Snila jsem o tobě,

snila jsem o nás dvou,

teď ležíš v chladném hrobě,

a já pláču nad tebou.



Tvé polibky mi schází,

Tvé krásné oči oplakávám,

Jako když nůž do srdce vrazí,

Tak já najevo svůj žal dávám.



Jak krátký byl život tvůj,

A jak dlouhý bez tebe bude můj,

Chci tě zpátky stůj co stůj,

Bez tebe nenávidím život svůj.



Proč se to muselo stát?

Co hroznějšího mi mohl osud dát?

Nechal si mě tu samotnou,

S duší bolavou, duší zničenou.



5. díl - Smím prosit?

2. listopadu 2011 v 19:00 | Boe |  Mé jméno je Ošklivka 5.díl
1.
"Bolí to moc?" stála jsem nad nad postelí, kde se placatil Rosťa s nohou v gypsu.
"V pohodě. Jsme v těláku hráli fotbal a já jsem nějak nešikovně našlápnul," mávl rukou nad svým zraněním.
"A za jak dlouho ti to sundají?"
"Nevím, říkal něco o dvou tejdnech. Akorát nebudu moct do těch tanečních," podíval se na mě provinile, ale co jsem měla dělat, schválně si tu nohu určitě nevyvrtnul. Usmála jsem se na něj a pak mu líčila, jak to na slavných tanečních včera vypadalo.
"Ta Kačena je pěkná kráva," zakroutil hlavou Rosťa. "Neměla sis to tak nechat líbit. Minule se smála mě, teď bude nadávat tobě. Hned bych si jí podal," řekl hrdinsky, "ale nemůžu, chápeš, je to holka," dodal výmluvně. "Příště jí vlep facana."
"Příště už tam nepůjdu," zakroutila jsem hlavou.
"Nebuď hloupá a vykašli se na ni," zatrhnul mi moje rozhodnutí.
"Je to trapné, holky si chcou zatancovat a já je vždycky na jeden tanec vyřadím z kola ven."
"No a, však je to jenom jeden blbej tanec, to přežijou ne."
I když mě Rosťa asi hodinu přemlouval, ať se nenechám odradit, za což jsem mu vděčná, stejně jsem se rozhodla ve středu nejít."

2.
Ve středu ráno jsem zaspala do školy. Stihla jsem si jen vyčistit zuby a převléknout se. Když jsem přiletěla do hodiny, naší sarkastické učitelce dějepisu, Kulhánkové, se nadmula druhá brada a mým pozdním příchodem, o přesně dvacet jedna a půl minuty, se zabívala zbytek hodiny. Spolužáky to velmi potěšilo, takže jsem od mnohých poprvé slyšela nějaké to hezké slůvko. Pouze Kateřina Mrázková na mě vrhala nenávistné pohledy. Nechápala jsem, co jí na mě zase vadilo. V pondělí jsem jí vyhověla jak nejlíp jsem mohla - zdrhla jsem. A dneska tam taky nebudu..
"Co je s Rostíkem?" vyptávala se Lída.
"Vymknul si v těláku kotník a minimálně dva týdny bude mít nohu v gypsu a bůh ví, jestli na to bude moct našlápnout," bědovala jsem, "asi už si nezatančím.."
"Nefňukej a hledej partnera. Nevysolila jsi patnáct stovek za to, abys seděla v koutě nebo tančila s Wajskou," zaklepala si na čelo, ale stejně mě nepřesvědčila. Nemohla jsem jí přece říct, že žádného jiného partnera si JÁ bohužel nenajdu. Ani kdybych prošla celý svět tam i zpět.

3.
Zrovna jsem se doma užírala v depce a cpala se čokoládovými bonbony, když někdo zazvonil na dveře. Vybafl na mě Rosťa oháknutý, jako by se měl za hodinu ženit. Z každé strany se opíral o jednu berli a místo jedné lakýrky měl na noze sněhobílou sádru. "Dělej, oblíkej se nebo příjdeme pozdě!" hulákal na mě a já se nestihla ani nadechnout a už jsme si to šinuli k městskému kulturnímu domu. Já šinula, Rostík za mnou snaživě pajdal.
"Proč se trmácíš takový kus, když stejně nemůžeš tancovat?" divila jsem se.
"Protože když jsem pomyslel na to, že doma beztak sedíš a bulíš, tak jsem to nemohl nechat jen tak. Budu ti dělat garde," mrknul na mě a umál se. Byla jsem najednou hrozně ráda, že ho mám.

4.
"Tak pánové, uchopte své krásné květinky a pokračujeme, musíme stihnout ještě nacvičit náš závěrečný tanec, šluskolona se blíží nepřemožitelnou rychlostí," zatleskala paní Waissová na své miniaturní ručičky.
Sedla jsem si vedle Rosti a rozhodla se přijmout roli diváka, ale najednou ke mě přistoupil Jakub Klíma a nabídl mi své rámě.
"Smím prosit?"
Otočila jsem se a když jsem zjistila, že za mnou opravdu není nikdo jiný, s kým by mohl mluvit, zmohla jsem se na pouhé, "J-j-j-á-á?"
"Ne, asi já!" chytl se za čelo Rosťa a vytlačil mě násilím ze židle. Chytla jsem se opatrně jeho lokte a nechala se odprovodit na parket. Zpustila se hudba a začli jsme se pohybovat po parketě v pravidelném rytmu. Cítila jsem na sobě pohledy všech lidí v sále a dokonce i lektorka si poposunula své růžové brýlky víš na oči, aby jí něco neušlo. Bylo mi hrozně. Každý se jen nechápavě divil, co že to napadlo největšího borce ze školy, když svou kopretinu, dnes v blankytně modrých šatech, nechal sedět v koutě a vyzval na parket nějakou Michaelu Čížovou, i když drobnou a štíhlou, tak stejně nezajímavou a nehezkou holku. Něco v tom muselo být, nějaká sázka nebo mě chtějí jen ponížit. V sále bylo najednou rušno, všichni si špitali a rušili atmosféru lehkého valčíku.
"Slyšel jsem to," začal najednou Jakub, ten krásný kluk ze 4.B
Nechápavě jsem zvedla obočí, ale nedokázala jsem ze sebe dostat ani hlásku.
"No, ten pondělní rozhovor mezi tebou a Katkou," vysvětlil. Opět jsem se zmohla na pouhé "Hh-m-m."
"Chová se jako malá holka. Kdybych to byl věděl, tak do těch tanečních ani nelezu. Už jsem tady po třetí," pousmál se, "Čekal jsem od tebe víc," sklonil hlavu a já ucítila jeho parfém. Tak nádhernou vůni jsem ještě necítila. Podlomily se mi kolena, ale konečně jsem byla schopná reagovat.
"Co jsi ode mě čekal?"
"Že se budeš nějak bránit, vždyť si nemůžeš nechat takhle plivat na hlavu," zakroutil hlavou a já opět ucítila tu vůni.
"A co jsem měla dělat? Holka jako já se nemá jak bránit, nikdo mě nebude brát vážně," začaly se mi hrnout slzy do očí.
"Stačilo by, kdyby ses přestala v jednom kuse litovat."
"Tak hezcí lidi, jako ty tohle prostě nemůžou pochopit," vytrhla jsem se mu a odešla na záchod. Když jsem si oplachovala obličej studenou vodou, aby mi trochu splaskl od těch slz, kterým se nedalo ubránit, rozevřely se dveře a v nich stála Katka.
"Co to mělo znamenat?" uthla se na mě. "Poslouchej, ty jedna malá šeredko. Jestli se budeš kolem Jakuba motat, budeš v pěkném přůšvihu, je ti to jasný?" chytla mě za paži a zaryla mi do ní své umělecky vyzdobené nehty. Pak mě tvrdě odstrčila a přistoupila k zdrcadlu. Vytáhla lesk na rty a začal si drobným štětečkem přejíždět přes kypré rty. "Tenhle tvůj plán jak mě dokonale ztrapnit před celou školou ti nevyšel, protože si na to za týden nikdo ani nevzpomene. Jakub se zase začne točit kolem mě a všechno bude při starém. Bylo mu tě jen líto, to se stává. A teď mazej, chudinko."

Opět jsem se nezmohla ani na slovo. Jsem vážně chudinka.

4.díl - Otevřená zlomenina

2. listopadu 2011 v 15:00 | Boe |  Mé jméno je Ošklivka 4. díl
1.
Miluju nedělní odpoledne. Po obědě se zavřu do svého království, otevřu si atlas světa a prohlížím si jednotlivé mapy. Vždy mám pocit, že všechno je nadosah mé ruky. Mohu mít vše, co si přeju. Na co jen pomyslím..
Chtěla bych mít sourozence. Připadám si někdy děsně sama a nemám se komu svěřit. Naši mají svých starostí dost, tak proč bych jim měla přidělávat starosti. Možná bych taky mohla být hezčí. Kudrnaté vlasy v barvě slámy a křivé zuby jsou to nejhorší, co mě mohlo potkat. Díky tati, zdědila jsem po tobě opravdu to nejlepší. Po mámě mám tmavě hnědé oči ve tvaru mandle, ale co z toho, když jsou schované za brýlema, které mají ve vínku už 4. dioptrii.
Z mého rozjímání mě vytrhne zvonek ode dveří. Dobelhám se do předsíně a cítím, jak se mi v břiše převaluje, před chvílí spořádané, vepřo knedlo zelo. Aspoň, že můžu spořádat takové porce a zůstávám pořád štíhlá. Z podivných myšlenek mě vytrhl Rosťa.
"Čůs, Míšeno. Nepůjdeme na kolo?" vyhrknul na mě ze startu.
"Teď? Jsem před chvílí obědvala.."nevzrušovala se jeho nabídkou.
"To strávíš po cestě.." přemlouval mě tak dlouho, až jsem svolila, nahodila na sebe bundu a letěla do sklepa pro moje zářivě modré horské kolo.
Jezdili jsme po předměstí a v lesoparku. Pak jsme se vydali cyklistickou stezkou kolem místního rybníku a kochali se krásou městské přírody. Dokonce jsme zahlédli i mladou srnku, jak zběsile utíká přes vypleněné pole. Když nás to přestavilo bavit, slezli jsme z kola a posadili se na okraj rybníkového mola.
"Proč se semnou vůbec bavíš, Rosťo?" napadlo mě najednou.
"A proč bych neměl?" nechápavě se na mě podíval.
"Chodíš semnou na bazén, na kolo, do tanečních místo abys běhal s klukama na hřišti a kopal do balónu."
" Rozumím si s tebou. Jsi chytrá, je s tebou docela sranda, nejsi srab. Někdy jsi sice urážlivá, ale jinak jsi super holka."
"Někdy je asi málo, být super," sklopila jsem hlavu.
"Jak to myslíš?"
"Jsem ošklivá.." cítila jsem, jak mi po tváři stéká slza.
"Řekl jsem, že nejsi srab, tak nezačínej bulet," pomohl mi vstát a jeli jsme domů. Před vchodem jsem mu ještě připomněla, že zítra v pět je další lekce v tanečních a byl pryč.
Večer jsem dlouho nemohla usnout, pořád dokola se mi v hlavě promítal ten rozhovor na molu.

2.
Kde ten Rosťa vězí, už má patnáct minut spoždění. Vztekala jsem se vduchu a pak to čekání vzdala a vyrazila do kulturáku bez něj. Asi se zase někde zdržel a příjde později, napadlo mě. Nezmeškám přeci taneční, kvůli jeho nedochvilnosti.
Jenže nepřišel. Stála jsem v rohu sálu jako opařená, když mi lektorka oznámila, že dneska se budu s někým střídat, když mě vlastní partner nechal na holičkách. Všechny holky nade mnou ohrnuly nos a kluci - ti jak by smet. Do začátku deseti minutové pauzy jsem se prostřídala skoro se všemi děvčaty. Moc se jim to nelíbilo, ale v tanečních nás lektorka, paní Weissová, učí nejen tanci, ale i slušnému chování a tolerantnost je prý jeho základem.
"Hele, zrůdičko, na Jakuba ani nešáhneš, rozumíš?" sykla na mě nenávistně Katka, která měla dneska kanárkově žluté šatičky.
"Já za to nemůžu, ale paní Weissová říkala, že se máme prostřídat," couvla jsem zpátky.
"To by se ti tak líbilo, co. Stará Wajska ať si říká co chce, ale Kuba je můj partner a ty se na něj věšet nebudeš. Ještě dostane nějakou ptačí chřipku," zasmála se vlastnímu vtipu a odcupitala si jako nějaká dáma zpátky do sálu. Chtělo se mi brečet. Proč nejsem dost silná na to, abych jí něco řekla. Proč si vždycky nechám všechno líbit.
Cítila jsem, jak mi v psaníčku vybruje telefon. Zpráva od Rosti: AHOJ MISO, PROMIN, ZE JSEM NEPRISEL, ALE JSEM V NEMOCNICI. VYMKNUL JSEM SI KOTNIK, NIC VAZNEHO, ALE DVA TYDNY SEMNOU NEPOCITEJ..
A já na něj byla naštvaná, chudák Rostík. Najednou jsem se zlobila spíš sama na sebe. Já hloupá husa, co tady vůbec dělám, pomyslela jsem si a utekla domů.

3. díl - Šaty, šaty šatičky

1. listopadu 2011 v 15:00 | Boe |  Mé jméno je Ošklivka 3.díl
"Nestahuj mi ten pásek tolik," napomínala jsem mamku, když mi pomáhala s přípravami na mou první hodinu tance.
"Jsi hezky štíhlá, tak nechápu, proč bys ten pas nemohla trošku ukázat," odvětila mamka a stuhu kolem pasu na svátečních šatičkách mi přitáhla ještě o centimetr.
"Vždyť se ani nenadechnu," kňourala jsem, ale máma se nenechala odbýt a utrousila něco o tom, že krása bolí. Pomyslela jsem si svoje a šla si obout své naleštěné střevíčky. Přes ramena jsem si přehodila kabát a byla nachystaná k odchodu.
"Kluci se o tebe poperou," usmál se táta a se slzama na krajíčku mě s mámou odprovodili ze dveří. Prej poperou, to se ti povedlo tati.
Rosťa už na mě čekal před domem. Nikdy jsem ho neviděla v obleku a musela jsem uznat, že mu to docela slušelo. Dokonce i vlasy, jindy ledabyle rozcuchané na všechny strany, měl pěkně rozčesané a upravené do pravidelného účesu.
"Ahoj," pozdravila mě Lída, když jsme dorazili před budovu našeho místního Kulturního domu, kde škola taneční pořádá. Seznámila nás se svým klukem Honzou, který se jevil jako sympaťák. Pak už jsme všichni v očekávání hromadně vstoupili do velké haly, kde na nás čekala paní lektorka. Místo vlasů měla útvar podobný květáku a na sobě kostýmek s halenkou posázenou jemnými flitry. Sice trochu excentrická osoba, ale tančit uměla, jelikož hned po úvodním proslovu do nás začala hustit nespočet kroků a otoček, které jak říkala, musíme nejen odtančit, ale i prožít. Rosťa se mi celou dobu akorát plantal pod nohama, ale byla jsem ráda, že tam můžu být. Sice jsem jako obvykle patřila mezi nejošklivější dívky v sále, i přes ty krásné šatičky, které na mě mamka půlhodinu navlékala, ale nevadilo mi to. Zvykla jsem si být ve společnosti zmalovaných a načesaných krásek, kterým to mimochodem slušelo ještě víc než ve škole.
Katka, ve svých tmavých šatech s kraječkou se po parketě ploužila jako nějaký černý anděl, a to i s Jakubem Klímou, přesně jak slibovala ve škole. Jakub je moc hezký kluk, tmavé vlasy v ledabylém rozcuchu, temné oči a sportovní postava. Opravdu jim to moc slušelo. I paní lektorka si je se zájmem prohlížela a myslím, že měla v tu chvíli jasně vybráno, kdo bude zvolen na Šluskoloně za nejlepší taneční pár. Když se konečně probrala ze svých snů, jemně zatleskala a cupitavými kroky prošla celou halou. Hudba utichla a ona se s námi mile rozloučila a sdělila nám datum konání další taneční lekce.


2.
"Tak co, dámy? Jak se vám libila tancovačka?" vyzvídala Jana, která se do tanečních nepřihlásila.
"Jsi blbá, žes nešla, bylo super vidět ty naše křováky ve kvádru," rozesmála se Lída a my se k ní připojily.
"Míšo, a ty jsi tam byla s kým?" zajímala se Jana znovu.
"Takovej křovák nadruhou, že, Michalo," rozchechtala se Kačena a její sbor slepic začal kdákat s ní.
"Jmenuje se Rosťa a je to můj nejlepší kamarád," naštvala jsem se.
"Já myslela, že to je tvůj nabíječ. Byste se k sobě hodili," nadhodila a než jsem stačila nějak chytře zareagovat, začalo zvonit.
"Nic si z toho nedělej, je to kráva," mrkla na mě Lída povzbudivě.