Září 2011

1. - 5. září - " Hrůzoděs na obzoru "

5. září 2011 v 19:23 | Damsel Boe |  Dny se vlečou..
Můj princ na bílém koni, respektive ve stříbrné oktávce, dorazil asi před necelým týdnem. Vlastně si uvědomuji, že přesně 1. září, kdy většina mládeže poslušně cupitala do školy, vyjímkou nejsou ani mnozí z vás, určitě. To samozřejmě nemá být nějaký skrytý posměch, jen se teď dosyta chystám na svůj vysokoškolský život, který, jak mnozí říkají, je k nezaplacení. Zvlášť, když mne budou doprovázet mé drahocené kamarádky - Míša a Terka. To jsem tak trochu nečekaně odběhla od mého hlavního tématu...
V sobotu jsme se, jakožto utajovaná milenecká dvojce vydali na nedalekou hráz, kde jsme se chtěli s chutí oddat válení na dece a koupání v docela čisté přehradě.
"Páťo! Jsi to ty? No čůůůůůs, jak se daří, jsem tě neviděla, ani nepamatuju," volala na mě z dálky nejaká težce identifikovatelná osoba. "Ty máš kluka, jó? No to jsou mi věci," křikla na mě s nepříjemným tónem v hlase. No jo, naše třídní vlezdoprdelka, potížistka a má úhlavní nepřítelkyně. Jistě jsem se o ní už zmiňovala. Na střední mě totiž děsně srala! Karolína.
"Tak to je tvůj nový nabíječ? Hm," odsekla, jako by tam Tomáš ani nebyl, "Já jsem Kája, chodily jsme spolu s Patricií do třídy, že jo?" mrkla na mě a usrkla si z čepované kofoly.
"Ahoj, my právě odcházíme, tak promiň," omluvila jsem se jen tak z principu a hodila po Tomovi žalostný pohled. Ten rychle pochopil, o co asi kráčí, vyskočil na nohy a začal skládat obrovskou deku, zatímco já jsem házela všechny věci ledabyle do batohu, jako by mi na nich vůbec nezáleželo. Když Karolína pochopila, že asi nemám zájem si hrát na dlouholeté kámošky, po tom všem, co nám ve škole prováděla, odplula zpátky do bezpečných končin. Mrcha, nějak zálibně se na něj dívala...
"Co to bylo?" vykulil na mě Tom oči, když se hrůzoděs odkutálel někam k přístavnímu molu.
"To byla prosím naše milovaná spolužačka Karolínka," odvětila jsem a zamrkala tak sladce a přitom úlisně, jak to jen šlo.
"Co ty těm holkám děláš, že tě tak nemají rády. Kromě Elišky, Michaly a Terezy se s žádnou nesneseš," zasmál se.
"To víš, jsem krvelačná bestie," hodila jsem po něm v legraci jablko.
"Blbost, jen závidí," mrknul a s chutí se do jablka zakousnul.
"Na co. Tebe mi závidět nemůžou, páč neví, že s tebou jsem."
"Počkej, až se to dozví. To tě zlinčujou," začal se smát a já ho bouchla pěstí do hrudi. Poznamenal, že to ho přece nemohlo tou mojí pěstičkou bolet a svalil mě na zem do trávy, kde mě málem ulechtal k smrti...

Boe