Srpen 2011

15. - 30. srpna - " Naše malé tajemství "

30. srpna 2011 v 12:19 | Damsel Boe |  Dny se vlečou..
Probudily mne paprsky zářícího slunce a nekonečné švitoření neposedných ptáků, kteří jako by dávali všem na vědomí, co se té noci stalo. Pomalu jsem se posadila a prohlédla si to ráno vlastníma očima. Tomáš ještě spal. Byl tak sladký.
"Doufám, že se vám dobře spalo milost slečno, ale bude na čase vzbudit toho vašeho ogara a mazat domů. Musím vypustit koně na pastvu," netichým tónem mi oznámil místní sedlák s obrovskými holínkami na nohou, ze kterých mu sem a tam koukala sláma.
"Hned budeme pryč," pokusila jsem se o úsměv a chtě nechtě musela Toma vzbudit. Nemusela jsem se moc snažit, stačilo mu dát pusu na ten jeho nosánek a jeho oči, které mají každou chvíli jinou barvu, se pomalu otevřely.
"Musíme jít," zvedla jsem se aniž bych reagovala na jeho ranní přivítání.
"Proč?"
"Byl tady pan domácí a moc jsme se mu nelíbili, takže jestli nechceš dostat koním kopytem do hlavy, tak se zvedej," vysvětlila jsem mu v rychlosti a popadla deku a už jsme si to šinuli zpátky do naší malované chaloupky. Když jsme se vraceli, napadlo mě:
"Hele, co řekneme, až se vrátíme?"
"Co by, že se máme rádi, ne?"
"Já bych spíš dělala, jako že se nic nestalo.." lekla jsem se, když jsem si uvědomila, co by následovalo.
"Proč? Stydíš se za to, co se stalo?" urazil se.
"Ale ne! Nechtěla jsem, aby to tak vyznělo, jen mě docela děsí, jak by všichni reagovali. Jen si to představ. První, na co by se tě zeptal Radek by bylo, jestli už si semnou spal a jestli jo, tak jaké to bylo. Danek by to nezapomněl okořenit nějakou dobrou hláškou, jako jestli jsi mi spočítal všechny zuby v puse nebo něco podobnýho," zavtěla jsem hlavou a tvářila se dost znechuceně.
"Asi máš pravdu, možná bychom si to měli nechat pro sebe," kývl na mou dohodu. "Ale víš, co to znamená?" podíval se na mě takovým lišáckým pohledem. Když viděl, že nemám ani páru, chytil mě kolem pasu, a dlouze mě políbil. "Musel jsem, než dojdeme k chatě a budeme se muset držet na uzdě," usmál se a já si najednou připadala jako v nebi.
V chalupě se zatím klidně spalo. Beztak si vůbec nevšimli, že jsme v noci chyběli ve svých postelích. Jak jsme se tedy domluvili, naše noční rande se stalo malým tajemstvím. Pořád jsem na sobě ale cítila ty nenasytné pohledy, které na mě každou chvíli vrhal.
Bohužel musel 16. srpna odcestovat opět do Německa na 14 dní za svým tátou. Je to hrozně napínavé, když jsem venku s partou a najednou mi zapípá mobil a na displeji se ukáže jeho jméno. "Kdo to byl?" ptají se všichni a já odpovím: "Ále, jen máma. Mám být za chvíli doma."
Přitom tam stojí: KRASNE SNY, HVEZDICKO..

Boe

12. - 14. srpna - " Noc pod hvězdami "

15. srpna 2011 v 16:20 | Damsel Boe |  Dny se vlečou..
V pátek ráno jsem si do malého báglu zabalila všechny "potřebné" věci a odpoledne jsme prvním linkovým autobusem vyrazili do spárů chatového dobrodružství. Domlouvali jsme se, že pojedeme auty, ale vlakem to je přece jen větší zábava. Na nádraží jsme dorazili s nadšenými výrazy. Už ve vlaku nás popadaly záchvaty plné smíchu. Danek opět perlil tak, že rozesmál celý vlak i s průvodčím.
Když jsme dorazili na místo, spatřili jsme něco úchvatného. Malá dřevěná chaloupka posazená do mechu a kapradí. Div jsme nehledali Křemílka a Vochomůrku. Myslela jsem si, že přijedeme někam na kraj lesa, kde se bude někde u asfaltky roztahovat obrovská chata z let komunistických. Místo toho tu stojíme u dřevěnky, někdy z let slávy B. Němcové a všichni máme pusy do kořán...
Vevnitř to byla taková moderní chalupářská klasika - což mě trošku zarazilo. Dokonce i teplá voda a splachovací záchod - paráda.

1.-8. srpna - " Prší, prší jen se leje.. "

8. srpna 2011 v 14:04 | Damsel Boe |  Dny se vlečou..
Nezbedné počasí! Včera pařák jako prase, dneska by se člověk měl schovat pod deku a nevystrčit nos. Zajímalo by mě, jestli jim vyjde předpověď a bude o víkendu slunečno. Budu optimista a uvěřím. Jedeme totiž na chatu. Už se nemůžu dočkat. Eliška, já, Tomáš, Dan, Nela, Terka, Míša, Radek, no prostě skoro celá parta. Už jsme se domlouvali na tom, co nakoupíme za dobrůtky, jaký program vymyslíme a co se bude večer vyvádět za lotroviny. Založili jsme tzv. "chatový fond", kde se silou boží vůle nasbíralo (dokonce i před výplatou) asi šest a půl tisíce. Myslím si, že se to docela dá. Nakoupí se z toho hlavně jídlo. Kluci jedou sice jen tři, ale pojí si hezky. Jsem zvědavá, jestli se opravdu vypravíme na nějaký výšlap, výlet a nebo alespoň procházku, když jsme to včera tak pracně plánovali, nebo budeme vyspávat celodenní opici a večer opět otevřem sklípek, podpálíme gril a budem se až do rána bavit. Danek, jakožto správce chaty, nám sdělil všechny povinnosti a zákazy. Znělo to asi takto: "Dělejte si, co chcete, jen ať to jde uklidit." ...
Prostě kluci, však to znáte :)

Boe