Červen 2011

15.-26. června - " Slavný návrat "

30. června 2011 v 10:56 | Damsel Boe |  Dny se vlečou..


Víkend po našem nevydařeném výletu na kole jsem byla opět v práci. V pátek jsme s El pořádaly Karaoke párty, která se docela vydařila a v sobotu jsme měly na pilno, protože se u nás slavila svatba. Musela jsem přednést proslov a popřát páru vše krásné do jejich společného života. Myslela jsem, že to nezvládnu, ale nakonec jsem dojala nemalou část svatebčanů.
Následující týden byl docela nudný, jelikož si dešťové přeháňky dělaly co chtěly a za žádnou cenu se nechovaly podle předpovědí, většinou nás s Eliškou vyhnaly z opalovačky na přehradě. Snažila jsem se tedy nachytat ten slavný bronz, což se mi dost dobře nepovedlo, ale snad to přes prázdniny napravím.
Tímto nemálo nudným výkladem jsem se konečně dostala k neděli. Zrovna jsem odpoledne věšela prádlo na balkóně, když v tom jsem zahlídla Tomáše, jak vystupuje z auta, nahazuje si na rameno bágl a míří si to k našemu vchodu. Asi si řeknete, že jsem střelená, ale nenapadlo mě nic lepšího, než si dřepnout a schovat se za dřevěné obložení balkónu. Škvírami mezi obložením jsem sledovala jeho kroky, dokud nezašel do vchodu. Nechápu, proč jsem to udělala. Mohla jsem ho klidně normálně pozdravit a ne se tak zbaběle schovávat. Samozřejmě mi jeho příjezd pak stále vrtal hlavou. Chvilkama jsem si myslela, že už se nevrátí. Byl tam dvacet dní, neozve se a teď si klidně přijede, jako by se nechumelilo. Holomek! Večer mi psala Eliška na fb:

14. červen - " Ten tetovanej "

14. června 2011 v 22:04 | Damsel Boe |  Dny se vlečou..
Terka, Míša, Eliška a já jsme vyrazily na přehradu. Jelikož jsem měla děsnou chuť na pivo, nebraly jsme auto, ale vydaly jsme se na kole. Miluju takové projížďky. Je to tak uvolňující. Všechen stres jde do háje, zvlášť když projíždíte lesem a vnímáte tu vůni, posloucháte zpěv ptáků a praskání větví pod vámi. Praskat větve bych mohla slyšet, pokud bych jela sama. Tak jsem slyšela jen záchvaty smíchu, které na kole nejsou zrovna nejbezpečnější. Na Michaelu se muselo pořád čekat, protože na snídani vypila moc čaje a furt se jí chtělo na malou. Brzda!
Když jsme dorazily na místo, zamkly kola a objednaly si každá jednoho pivsona, rozesvítilo se slunce tak, že jsme nelenily, odhalily se do plavek a plácly sebou na deku. Kluci na "vejku" už jezdili v plném proudu. Oblečení v těch svých neoprenových vestičkách, pod kterýma se jim rýsovala svalnatá těla, předváděli své triky, kterými oblbovali místní dámy. Šlo vidět, že pozornost dělala dobře každému z nich.
"Koukejte na toho s tím tetováním. Je dobrej, že?" koukala do přiměřené dálky Terka, rukou zakrývajíc oči.
"Tý jo, to je kusanec, koukej, Páťo!" slintala Míša hledící na opáleného týpka.
"Utřete slinu, holky. Tihle už mají svoje fanynky," uchechtla jsem se a ukázala na okraj mola, kde se natřásala skupinka prsatých holek.
"No fůj, takový škleby. Jsme hezčí!" zasmála se Míša a srandovně si prohrábla vlasy. Asi to nebyl jen Míšin názor, protože asi do hodiny jsme měly na dece tři kluky. Tereze se splnil sen, protože opálený potetovanec Michal jí věnoval nemalou pozornost.

10. - 13. červen - " Víkend v hospodě "

13. června 2011 v 13:41 | Damsel Boe |  Dny se vlečou..


V pátek se mi ozval táta, že by chtěl mě, Hanu a Jakuba vzít někam na výlet. Jelikož měl Kuba chuť, někam vyrazit, stejně nulovou jako já, nakonec se nezúčastnil. Bohužel nejsem takový pohodář jako on a tradičně jsem pozvání neodmítla. Hanka byla nadšená, jelo se totiž do ZOO. Samozřejmě mě to vytočilo, protože do stejné zoologické zahrady jsme chtěly zavítat s Terkou a Míšou přes týden. Fotřík se zas neskutečně snažil udělat na nás dojem a vyšplhat se po tom všem do role "Super Táta", na což mu skočila možná Hanička, já fakt ne. Vzpomene si jednou za půl roku, přiveze nám nějaké cetky za pár stovek a tím to pro něj hasne. S Montanou (Lenka - jeho přítelkyně) jsme naštěstí nebyli, což se divím. Musela prý do práce. Dělá nějakou posluhovačku v solárku. Po procházce v ZOO nás nasměroval ke kufru od auta a vytáhl z něj dva zabalené dárky. Hana dostala sadu všelijakých gumiček, čelenek a sponek a já kufřík s malovátkama. Snaží se, ale já mu prostě poslední rok a půl nemůžu přijít na jméno. Pardon taťko..
V sobotu jsme se s Elen děsně nudily. Svěřili jsme se s tím její mamince a ta nás šoupla do hospody na celý víkend. Takže jsem roznášela pivo, tataráky, topinky a utopence. Samozřejmě si nestežuju, protože mi z toho káply nějaké příjmy, které jsme hned dneska ráno jely prošustrovat do města Koupila jsem si super skvělé kraťasy poseté droboulinkými kvítečky a gladiátorky, které byly tak slevněné, že by byl hřích je nekoupit.
Na zítra jsme místo zoologické zahrady naplánovaly super den. Pojedeme s holkama na přehradu očumovat kluky, kteří se tam budou prohánět na "vejku" a potom zamíříme k nám. Dáme film, flašku vína a nekonečný pokec. Miluju prodloužené prázdniny

Boe

9. červen - " Svatební šaty "

9. června 2011 v 18:36 | Damsel Boe |  Dny se vlečou..


Už po šesté ráno jsem se převalovala v posteli a nemohla ani za nic zabrat. Pořád se mi v hlavě honí takové podivné myšlenky, o kterých ani nemá cenu psát. Vylezla jsem tedy z postele a hodila do sebe jogurt s müsli, který prostě můžu :-) Eliška už na mě před osmou čekala před barákem s Arnym uvázaným na vodítku.
"Viděla jsi ten Adrianin status na fejsbuku?" začala Eliška, když jsme procházeli kolem místní samoobsluhy.
"Že už nechodí s Tomášem?" hádala jsem najisto.
"Drsné, že?" rozzářily se jí oči, jako by z toho měla radost.
"Hm, zajímalo by mě, co se tak najednou stalo," zamyslela jsem se.
"Jsem ho včera vyzpovídala na chatu," zasmála se.
"Jo?"
"Mi řekl, že prej je fajná, milá, pěkná, ale neměl si s ní co říct. Nechce se prý teď vázat, že se asi unáhlil, když si s ní začal," odtajila mi Eliška část jejich rozhovoru.
"To mi řekl taky, asi minulý týden. Stejně si myslím, že se muselo stát něco víc. Když jsem je pohormadě viděla poprvé, pořád se drželi za ruce, usmívali se na sebe. Vypadali docela spokojeně. Nechodili spolu zase tak dlouho," pátrala jsem po příčině.
"Mě už na začátku nepřipadal, že by z ní byl bůh ví jak odvařený. Prej jen nechce být sám, ale teď už asi poznal jaká je. Ať už to je jak chce, těší mně, že paní Adriana už k nám nepáchne," rozesmála se Eliška.
"Elinoo! Ty z toho máš normálně srandu," hrozila jsem jí se smíchem.
"No, tak promiň, ale mě se ta holka prostě nelíbí. Tomáš si zaslouží lepší, ne takovou čubrlici, která se po všech věší.."
"Čubrlici?" uchechtla jsem se. "Co to je?"
"Nevim, co to je, ale jedno vim jistě: Že Adriana dá každýmu," zavrtěla hlavou...

Odpoledne jsme s Andrejkou jely vybírat ty svatební šaty. Byla chudák celá nervózní, ale sem tam jí tak roztomile zazářila očka. Prohlédly jsme snad 150 kusů šatů, ale nakonec jsme vybraly ty nejkrásnější. Sněhově bílé s korzetem, bez ramínek. Korzet je posetý malými kamínky a sukně je od boků krásně nabíraná a obrovská. Andrejka nechtěla závoj, ale nakonec jsem ji přemluvila alespoň na vlečku. Prodavačka jí doporučila dlouhé rukavičky, které prý, docela jednoduché, šaty oživí. Jelikož je Endy v 8.měsíci těhotenství, musí s vyzkoušením počkat až po porodu. Má břicho jako balón, ale říkala, že podobný střih už měla na jednom plese a bude jen doufat, že se vleze do jednoho ze tří čísel, které jsou k dispozici. No uvidíme, stejně mi přijde hezčí, když je prvně svatba a pak miminko. Ale proti gustu :) Je ale fakt, že se těším, až ji v těch šatech uvidím komplet :)...

8. červen - " Zataženo někdy slejvák.."

8. června 2011 v 18:24 | Damsel Boe |  Dny se vlečou..
Poslední dobou se necítím ve své kůži. Připadá mi, že za vše, co se v posledních dnech událo, nesu zodpovědnost, ale přitom sama sebe uklidňuji a přesvědčuji o tom, že se mýlím. Tomášův náhlý odjezd do Německa mě rozhodil víc, než bych čekala. Ale proč...
Po probuzení jsem se rozhodla pro celodenní válení. Jako tradičně nebyl nikdo doma a já si uvařila kafe, ukrojila kus oschlé makové bábovky a sedla jsem si nečesaná, nemytá na balkón. Pozorovala jsem lidi chodící do práce, pejskaře, kteří se se svými mazlíčky procházejí po sídlišti, staré babičky, sedící na lavičkách u sousedního domu, tlachající o všem a vlastně i o ničem. Najednou se slunce schovalo a přišel na řadu déšť. Super! Zaklela jsem si sama pro sebe prchající pryč do suchého úkrytu. Ulehla jsem tedy s noťasem do neustlané postele. Pustila jsem si film, který mě po 45-ti minutách přestal totálně bavit a na řadu přišla nuda. Oběd uvařený, pokoj uklizený, venku prší, nikdo není doma...jak se mám zabavit?! Otevřela jsem konzervu s kočičím žrádlem a vykydla ji Ajše do misky. Ani Bela nezůstala o hladu.
Po třetí hodině se zbytek rodiny přihnal domů.
"Na půl čtvrtou mám objednanou zákaznici, takže musím ještě do práce," informovala mě máma u oběda."Je ti něco? Jsi nějaká protivná," pokračovala dál a pomalu mě tím začala vytáčet.
"Co by mi bylo, jen se tu celý den nudím," odpověděla jsem na půl pusy a zřejmě jsem to neměla dělat.
"Tak napíšeš s Hankou úkoly a dohlídneš na ni, než přijdu!" rozčílila se. "A nekul očima, aspoň se zabavíš!"

"Jak můžeš napsat "výlet" s měkkým," chytala jsem se za hlavu.
"Neřvi po mně, řeknu to mamce až příjde," začala brečet Hana.
"Bóže, kdo po tobě řve, jen tě opravuju. Utři si nos a piš!"

Musím říct, že mi dnes začalo slušně hrabat. Kdyby mi u večeře nezavolala Andrejka, asi bych se zbláznila. Potřebuje prý pomoc při výběru svatebních šatů. Takže zítra budu mít alespoň o zábavu postaráno.

Když jsem se teď přihlásila na FB, zjistila jsem, že "Adriana již není ve vztahu s Tomáš". Tak o co tady jde?

6. června - " Útěk do Německa "

6. června 2011 v 17:07 | Damsel Boe |  Dny se vlečou..
Po včerejší narozeninové grilovačce jsem neměla náladu vůbec na nic. Nela mě přemlouvala, ať přespím u nich ve stanu, ale nemohla jsem. Nebo spíš nechtěla.
Byla neskutečná tma, když jsem se sama vydala přes spící obec domů. Míjela jsem mrtvé zahrádkářské kolonie, utichlé panelákové domy a baráčky. Neměla jsem strach, bylo mi všechno jedno. Usadila jsem se na betonový okraj sídlištního pískoviště a vytáhla krabičku cigaret. Škrtla jsem sirkou a poté nasála dým. Přemýšlela jsem, co mám dělat dál. Jít za ním a vyříkat si to nebo se radši schovat doma a dělat mrtvého brouka. Nic jsem mu přeci neudělala, tak proč bych za ním měla dolízat. Je pravda, že se nebavil s nikým. Jen tak seděl na zahradní houpačce s pivem v ruce. Někdy se zasmál klukovským vtípkům, kterých byl ten večer plno, jindy zase posmutněl. Proč mi neřekl, co ho trápí. Ráda bych mu pomohla. Vyslechla bych jeho trápení a utěšila ho. Jsme přeci kamarádi a já se mu taky svěřuji. Nebo ne?

5. června - " Narozeninový dort a ignor"

5. června 2011 v 23:30 | Damsel Boe |  Dny se vlečou..


Ze včerejšího zakončení výletního dne jsem byla neskutečně rozhozená a jelikož jsem v noci nezamhouřila ani oko, rozhodla jsem se jít vyzpovídat k El.
"Ahoj, to jsem já, Patricie, máš čas?" zamumlala jsem do mikrofonu panelákového zvonku u Eliščiného domu. Místo odpovědi se ozval hlasitý bzučák a dveře se ztěžka otevřely.
"Co se děje?" zívala El, když za mnou zavřela dveře bytu, "je teprvne půl deváté," vyčítala mi na oko a při tom si ještě spokojeně zalezla pod deku. Nadechla jsem se a spustila. Vylíčila jsem do detailu vše, co se včera večer, po příjezdu z výletu, stalo.
"Nooo..," odfrkla si El a dlaní si promnula levé oko.
"Já teď nevím, co mám dělat. Má přece Adrianu, tak proč mi to srdce dal?" snažila jsem znovu a znovu klást, snad ještě zmatenější Elišce, otázky.

Aby ses vyhnul kritice, nic nedělej, nic neříkej, ničím nebuď. - Elbert Hubbard

5. června 2011 v 19:24 | Damsel Boe |  Kecy v kleci
Kritika se snáší hůř než komentáře vychvalující do nebes. Samozřejmě je ale důležité je respektovat! Nemám čas, chystám se na jednu akci, proto jsem komentáře pročetla v rychlosti. Někteří mi vyčetli špatnou čitelnost textu, kvůli vzorovanému pozadí. Jelikož čtenář tvoří blog, musím tyto komentáře respektovat a pozadí ráda změním na čistě bílou, aby jste neměli problém a četli dále:). Mezi další "negativa" patří komentáře, ve kterých autoři píší, že kopíruji texty spisovatelek dívčích románů. Ujišťuji Vás, že pokud prolezete veškerá knihkupectví a knihovny, na stejný obsah nenarazíte :D

Nikdy nemůžeme tušit, co nám život přinese a co naopak vezme. Záleží pouze na Vás, zda si tento blog budete pročítat, či nikoliv. Každopádně děkuji za veškerou aktivitu v komentářích, každý totiž dokáže nakopnout. :)

Vaše Boe

4. června " Srdce z perníku "

4. června 2011 v 22:40 | Damsel Boe |  Dny se vlečou..
Ráno jsem se děsně nudila a potřebovala jsem vybít přebytečnou energii, šla jsem si tedy s Belou zaběhat a trochu prohnat líné kosti. Potom jsem zazvonila na Elišku, jestli by nešla na jedno žvárko, přeci jen je třeba prohnat i plíce. Měla nějakou blbou náladu, a tak jsem navrhla malý výlet. Domluvené jsme byly v cuku letu, ale potřebovaly jsme doplnit auto o dvě osoby, aby nebyl benzín příliš drahý. Stavila jsem se za Tomem, jestli by neměl zájem a jelikož madam Pompadour Adriana ho nijak nezaměstnala, souhlasil. Nakonec jsme do auta vzali ještě Radka (tehdejšího zachránce).
Po obědě jsme vyjeli, totální horko nás překvapilo, takže klima jela na plno. Myslela jsem, že ten volant asi neudržím v ruce, jak mě pálil do dlaní.
Prošli jsme tedy celou turistickou stezku a koukli jsme do věže hradu. Miluju takový krásný výhled. Všude samá malá malovaná chaloupka, lesy, pole, příroda...Pak jsme to zakempili na pivu z kelímku :D ..
Prošli jsme si takový maličký jarmark, kde prodávali všelijaké blbinky. Koupila jsem mamce zvoneček, pro rozšíření její úctyhodné sbírky a ségře korálky. S Elkou jsme si koupily navzájem takové obyč prstýnky, jen tak na památku. Dala mi kroužek s malým vykrojeným srdíčkem a já jsem jí koupila prstýnek z náhražky kůže.

3. června "Dva měsíce pekla.."

3. června 2011 v 16:54 | Damsel Boe |  Dny se vlečou..
Byli jsme s Tomášem na tom pivu. Přišel samozřejmě s tou svojí Aďulí, která se na mě dívala, jak bych měla na nose obří bradavici a kolem krku 7 metrovou anakondu. bylo to samé "Miláčku, podej mi popelník; miláčku, připal mi prosím cigaretu; miláčku, sem a miláčku tam, blablablalala"...UAA! Po hodině a půl mi z ní začala naskakovat kopřivka na zádech a ona to asi vycítila, protože se omluvila s tím, že musí jít domů, protože sestra přijede z Bulharska a musí ji vidět, nebo co.
"Tak se měj Patricie, doufám, že se zas brzo uvidíme," přecedila přes zuby s takovým odporem, až jsem si z toho šáhla na nos, jestli mi bradavice opravdu nevyrašila. Jen jsem se na ni co nejkrásněji usmála a popřála ji dokonce i dobrou noc :D. Holka to vzala jako výzvu a Tomáše dlooouuze políbila. Fuj! Člověk se u těchto momentů cítí fakt blbě..
"Tak co, jak se ti to rýsuje s tím novým objevem?" vyzvídal Tomáš, když už jsme byli konečně sami.
"Jakýpak objev," zasmála jsem se, "je to jen kámoš, který je mi docela sympatický..."
"Dávej bacha na sympatické kámoše, jo prosím tě," zachechtal se a směřoval k Ondrovi.
"Kašli na Ondru a radši řekni, co ty a Adriana, jak to jde, co plánujete na prázdniny....povídej, přeháněj, viděla jsem tě naposled ani nepamatuju." nadhodila jsem jiné téma, které mě popravdě docela zajímá.
"Ále,.." mávnul rukou.