na Blog.cz

1.

Konečně jsme došly k budově našeho gymnázia, kde se Novoroční večírek konal. Zaplatily jsme si každá vstupenku a zamířily ke školní tělocvičně, kde se měla velkolepá akce konat. Bylo tam nezkutečné množství lidí. Všechny holky byly dokonale přichystané, každá byla něčím výjimečná. Kluci se svými nažehlenými košilemi a a naleštěnýma botama byli snad ještě krásnější než na slavných tanečních.

Když jsme došly k baru, kde se podávaly nealkoholické koktejly, které připravovali barmani z hotelových škol, objednaly jsme si každá výborné Mojito a spokojeně usrkávaly.

"Čau, ségra. Seznámíš mě?" usmál se Jakub na Sylvu a čekal, až mu jeho sestra představí dvě neznámé kamarádky.

"S radostí. Tohle je Darča, moje spolubydlící na koleji," podali si ruce. "No, a s Míšou tě snad představovat nemusím, ne?" podzvedla obočí a neubránila se spikleneckému úsměvu.

"Ehm! Míša? Ty,jo." začal Jakub koktat. "Páni, ohromně ti to sluší. Vypadáš jinak," stiskl ruku i mě a snažil se zachovat klidnou hlavu.

"Sorry, brácha. My jdeme tančit!" zavelela Sylva, chytla mě za ruku a vláčela mě přímo do prostřed parketu, kde už se svíjelo několik desítek tanečníků. Rozjela jsem to, jak nejvíce jsem uměla. Tanec mi nikdy nedělal problém, a tak jsem se vlnila do rytmu a snažila se co nejvíc použít boky. Jo, chtěla jsem být sexy. A to jsem taky byla, protože se kolem naší trojice začaly sbíhat davy kluků. Dokonce jsem musela odmítnout tři pozvání na drink. Cítila jsem se jako v pohádce.

2.

"Michala Čížová?" vyjekl pisklavý hlas v davu, když jsme si s holkama chtěly trošku odpočinout a využily k tomu tři židličky v rohu tělocvičny. "Na co si tu hraješ?" zazněl opět ten odporně vysoký tón známého hlasu. Otočila jsem se a spatřila Kateřinu Mrázkovou - dokonalou jako obvykle. "Prodělala si plastiku ksichtu, nebo co?" smála se škodolibě.

"Padej do kouta, nádhero," odpálkovala ji suveréně Sylva a usrkla si ze svého Mojita.

"Jak jsi mi to řekla?" obula se do ní Katka.

"Jsi hluchá? Řekla jsem ti nádhero!" zvýšila Sylva tón, ale stále byla dost nad věcí.

"Co si o sobě myslíš, ty čubko? Jsi přesvědčená o tom, že když tady se svojí zakrslou kámoškou hodíte na tuhle šeredu trochu make-upu a pěkné šaty, že se z ní stane královna plesu? Myslíš si o sobě, že jsi hodná sudička, nebo co!" smála se Katka falešně.

Sylva se pochopitelně šíleně naštvala a málem Kačeně skočila do úsměvu, ale já jí zachytila za loket. "Jo, máš pravdu. Možná jsem ošklivá, možná nemám tak svělý hadry jako ty. Ani nemám spousty peněz, které by mi tatíček ochotně posílal na účet, ale nejsem taková mrcha jako ty! Zesměšňovala jsi mě celou dlouhodou dobu. A víš co? Teď se ti směju já. Jsi trapná! Chodíš s nosem nahoru jen proto, že tvůj pravý obličej je schovaný za tunou líčidel. Kdybys smyla ty kila pudru, možná bychom měli novou třídní ošklivku.." vyřvala jsem ze sebe z plných plic. Nevím co se to semnou stalo, ale prostě jsem jí vlepila obrovskou facku, jen to mlasklo. "To máš za tu čubku," dodala jsem s ledovým klidem a odpochodovala z místa činu jako vítěz. Cítila jsem na sobě stovky pohledů. Pobavené, pohoršené, napjaté, nevěřícné i děkovné. Dokázala jsem se postavit Katce a dokonce jí i uzemnit. Byla jsem na sebe hrdá.

3.

"Míšo, to bylo skvělý!" slyšela jsem Rosťův nadšený hlas. "Nejen, že vypadáš úžasně, ale taky jsi úžasně trefila Kačenu, díky!" objal mě kolem ramen.

"A já děkuju, že ses mě zastala," objala mě i Sylva.

"A já Ti děkuji, za to, že jsi," zvolal někdo. Otočila jsem se a spatřila Jakuba. Nejkrásnějšího kluka na plese. Opět ten jeho roztomilý rozcuch a sladký úsměv na tváři. Chytl mě za ruku a vedl mě ven ze dveří. Když jsme se mlčky procházeli po školní zahradě, přehodil přeze mne své sako a sám zůstal jen ve své padnoucí fialkové košili.

"Víš, chci ti už dlouho říct, že jsi skvělá, hodná a moc chytrá holka. Když jsi ke mě začala chodit na doučování z matiky, myslel jsem si, že tě doučím co je třeba a už s tebou nepromluvím, ale ty jsi mi ukázala, že jsi jiná než ostatní. Neřešíš hlouposti, jsi přirozená a to se mi na tobě líbilo. Začal jsem tě brát jako prima kamarádku, ale na tom brusláku jsem zjistil, že tě mám vlastně hrozně moc rád," začervenal se a špičkou boty si pohrával s kusy sněhu.

"Nevím, jestli jsem holka, kterou hledáš. Jsi chytrý a krásný. Já jsem možná chytrá, ale krásná.." sklopila jsem oči.

"Jsi nádherná. Jsem Sylvě vděčný za to, co udělala. Ne proto, že by ses mi předtím nelíbila, ale ukázala ti, že jsi vlastně hrozně přitažlivá a hezká. Zvedla ti sebevědomí a za to jsem rád. Byla jsi pořád smutná a zakřiknutá, dneska jsi se opravdu bavila a já z tebe nemohl zpustit oči," upřeně se na mě podíval a chytl mě za ruce. "Chtěl bych tě udělat šťastnou," chytil mě kolem pasu a přivinul si mě k sobě. Sklonil se ke mě a naše rty se spojily. Nějakou dobu trvalo než pootevřel ústa a vklouzl svým jazykem do těch mých. Pohrával si semnou tak lehounce. Byla to nádhera, cítila jsem, jak mi buší srdce a toužila po tom, aby ten okamžik nikdy nezkončil. Chtěla jsem ho líbat už napořád....

1.

Samotný silvestr byl celkem velká nuda. Přijela k nám babička, aby nemusela být na Nový rok sama. Seděli jsme tedy všichni doma na pohovce a sledovali hloupé televizní pořady plné ohraných vtipů a scének, které jsme všichni viděli nejmíň tisíckrát, protože světlo světa spatřily už v letech dávno zapomenutých. Spořádala jsem nejmíň dva tácy různě zdobených chlebíčků a jednohubek, k tomu jsem přidala pár zbylých kousků cukroví a o půlnoci to vše zapila šampaňským. Následoval spánek. Tak nudný Silvestr. Chtělo se mi až brečet, když jsem pomyslela na ostatní spolužáky ze třídy, kteří slaví někde se svou partou, zábavu mají v plném proudu a muziku puštěnou na plné pecky. Já tady mezitím ležím v posteli, a to neodbylo ještě ani půl jedné v noci. Sylva s Jakubem jeli se svými kamarády na chatu, kde budou slavit až do rána. Pozvali mě i Rosťu, ale musela jsem odmítnout. Vím totiž, že by mě naši nepustili.

2.

Když jsem se probudila, opět jsem si vzpomněla na nudnou novoroční oslavu. ,Jak na Nový rok, tak po celý rok!´utrousila jsem si sama pro sebe naštvaně a kopla do nohy postele. "Zatraceně!" sykla jsem a mnula si palec u nohy.

"Co to tady vyvádíš? Pojď radši snídat," houkla na mě mamka ode dveří.

U snídaně jsem našim vysvětlila, že dnešní den je pro mne velice důležitý a budou mě muset na školní Novoroční večírek pustit, i kdyby tisíckrát nechtěli. Dala jsem si záležet na výčtu všech akcí, které jsem díky nim prošvihla. Pustili mě na Šluskolonu, kde mi ovšem sami dělali osobní ostrahu. To byla panečku akce...

Nakonec teda svolili, jen s tou podmínkou, že mě Rosťa dovede v pořádku domů, a to přesně v jednu hodinu v noci. Prvně trvali na půlnoci, ale po asi hodinovém přemlouvání jsem dosáhla svého.

3.

Přesně ve tři odpoledne jsem si to šinula dlážděnou cestičkou rovnou ke Klímovic rodinnému domu. Byla jsem se Sylvou domluvená, že se přijdu chystat k ní a pak společně vyrazíme. Sice jsem nedokázala pochopit, proč jsem měla přijít už ve tři, když školní Novoroční ples měl začít až v sedm hodin večer a příprava by mi zabrala maximálně hodinu a to i se sprchováním a foukáním hlavy, ale nakonec jsem to zjistila....

4.

"Tohle je moje kámoška Darča," Sylva mi nadšeně představila malou dívku s růžovým pramenem ve vlasech. "Je to kadeřnice. A je fakt dobrá, nemusíš se ničeho bát," mrkla na mě spiklenecky a mě pořád nedocházelo, čeho bych se měla obávat. Došlo mi to, až když jsem seděla na židli, přikrytá takovou tou stříbrnou plachtou, ve které jsem si připadala jako člen vesmírné expedice a Darča mi patlala na hlavu něco mazlavého, co neuvěřitelně smrdělo. Holky se na sebe stále významně usmívaly, jedna druhé radily a já musela s tím svým děsem v očích vypadat jako pokusný králíček.

"Teď půl hoďky počkáme a pak to můžeš jít smejt," poradila mi Darina a sama si šla umýt ruce od páchnoucí barvy na vlasy. Po určené půl hodině jsem se na Darčinu radu odebrala do koupelny a vlezla si do sprchy, abych smyla i zbytky vlasů, které mě na těle nepříjemně kousaly. Holky zakryly veškerá zrcadla v pokoji i v koupelně velkým kusem prostěradla, takže jsem nemohla zjistit, co mi na hlavě spáchaly za novinky. Neměla jsem ani v úmyslu to nějak zjišťovat, byla jsem ráda, že půjdu na Novorční ples se svou novou skvělou kamarádkou.

"Teď to vysušíme fénem a vyžehlíme pomocí této žehličky," vysvětlovala mi postup Darina. "Máš kvalitní vlasy, ale trochu nepoddajné, proto jsem je trochu prostříhala a zarovnala. Potřebovaly to jako sůl, konečky jsi měla úplně vysušené. Přírodní barvu máš trochu nudnou a nezajímavou, taková špinavá blod. Se Sylvou jsme se dohodly, že jako pravá blondýnka budeš nádherná. Nemusíš se bát, zvolila jsem pěkný přírodní odstín, žádnou umělinu," pokračovala ve výkladu a já se nestačila divit. "Abychom nabyli objemu, hodila jsem tam několik světlých pramenů pomocí zesvětlovače. Teď to chce trochu tužidla a podfoukat."

Když holky dokončily můj účes, jehož příprava trvala snad hodinu a já myslela, že mi upadne hlava, jak mě bolelo za krkem, Sylva se zeptala: "Tak ukaž, jaké šatičky sis donesla?" a já na její povel vytáhla z batohu mé jediné šaty klasického střihu. Bílé, se splývavou sukní, délka pod kolena. K tomu klasické černé lodičky.

"Rozhodně ne, ne.." držela se Sylva za bradu a obcházela šaty, ležící na posteli, kolem dokola. "V tom tě nepustíme. Neuraž se, ale tohle už je trochu z módy," usmála se na mě omluvně a Darina jen mlčky přikyvovala. Připadala jsem si, jako bych udělala něco děsně protiprávního. Sylva otevřela svou obrovskou skříň a začala se přehrabovat v hromadě krásného oblečení. "Mám je!" vykřikla vítězoslavně a nad hlavou držela černý kus hadru. Alespoň to jako hadr vypadalo, než jej rozložila, vedle toho mého bílého skvostu, na postel. Byly to černé šatičky z přiléhavé látky. Neměly ramínka, zato kolem pasu ohromně široký šedý pásek.

"Jsou děsně krátké," snažila jsem se je poposunout níž ke kolenům, jelikož jejich délka dosahovala něco málo pod zadek.

"Nechej toho, ještě je vytaháš. Máš perfektní nohy, Míšo. Nesnaž se pořád schovávat svoje přednosti," upozornila mě Sylva zvýšeným hlasem, ale následně se zasmála a spolu s Darčou mě usadily na židli a začaly mi na obličej patlat všemožné krémy a make-upy, stíny a pudry. Sama jsem neuměla polovinu těch věcí pojmenovat.

"Ty máš rovnátka, no to je roztomilý," rozplývala se Darča a bylo to snad poprvé, co mi někdo něco takového řekl.

"Roztomilé? Spíš nechutné, vypadám jako Robokop," zamračila jsem se.

"Kolik celebrit nosilo rovnátka, hm? A jak jim to s nima slušelo," přesvědčovala mě Sylva.

"Jenže já nejsem žádná celebrita," zasmála jsem se.

"No, myslím, že změníš názor, až se uvidíš..." řekly holky málem jednohlasně.

5.

"To jsou čočky na oči, nemusíš je nosit, ale pro dnešek si je vem, ať to krásné líčení neschováš pod brýle," podala mi Sylva miniaturní krabičku.

Když ze zrcadla odhrnuly prostěradlo, abych si mohla vyzkoušet nasazení očních čoček, málem jsem se lekla. Malá, kudrnatá, brýlatá a nevýrazná Ošklivka byla fuč. Místo toho tady stála půvabná blondýnka s dlouhýma rovnýma vlasama a nádhernýma velkýma očima. Černé šaty podrthly mé ženské křivky, díky podpatkům jsem získala i dlouhé štíhlé nohy a já si najednou připadala hrozně krásně.

"Nebul, rozmažeš si řasenku a já už tě znova líčit nebudu, jdeme se s Darčou taky nachystat," mrkla na mě Sylva a já jen poslušně polkla příval slz a obrovské dojetí.

Když jsme pak společně vyrážely do večerních ulic, byly jsme tři sexy kočky. Nikde ani památky po ušlápnuté holce, která nemá kapku sebevědomí. Uvědomila jsem si, že krásná může být každá slečna mého věku, pokud si uvědomí své přednosti a bude se je snažit podrthnout. A Sylva s Darčou dokázaly nemožné. Udělaly ze mě krásnou holku během pár hodin. Změnili sedmnáct let nudného a zašedlého života jako mávnutím kouzelného proutku...

1.

Hned po probuzení jsem kontaktovala Rosťu, aby počítal s předem domluveným bruslákem spolu se Sylvou a Jakubem. Rosťa se sice trošku zarazil, když jsem mu objasnila, kdo že bude náš doprovod, ale žádné námitky neměl a tak jsme už v deset hodin ráno čekali na náměstí, až krásní Klímovic sourozenci dorazí.

Sylvě to opravdu slušelo. Určitě upoutala nejedny mužeské oči. Její snědá pleť se krásně vyjímala ve sněhobílé čepici. Na sobě měla krátký kabátek a vypasované džíny, které dokonale obkreslily její štíhlou postavu. Jakub nezklamal. Jako obvykle dorazil ve své sportovní bundě. Místo krásného rozcuchu si na hlavu narazil značkovou čepici. Stejně vypadal pořád fantasticky. Pořád jsem nedokázala pochopit, proč se tak dokonalá sourozenecká dvojce, která do vínku pobrala snad více krásy., než všichni návštěvníci venkovního kluziště, zahazuje s náma. Ačkoliv i já mám sportovní soupravu, nevypadám v ní ani z daleka tak dobře. Rosťa s tím svým pleteným kulichem od babičky, ze kterého mu navíc trčelo jedno ucho. Vypadali jsme vedle nich jako chudí příbuzní. Ale co, pomyslela jsem si. ,Není to žádná módní přehlídka. Ze mě se nikdy nikdo nepoloží na zadek, tak proč nad tím furt přemýšlím.´

2.

Na to, že rtuť teploměru klesla až pod mínus deset stupňů, bylo skvěle. Sylva je opravdu skvělá holka. Nasmály jsme se až běda. Nikdy jsem si s žádnou slečnou tolik nerozumněla. Je krásná, chytrá a zábavná. Ani jednou jsem neměla pocit, že se nade mnou povyšuje nebo se mi posmívá. Došlo mi, že jsem si našla novou skvělou kamarádku.

Větší starosti mi ovšem dělalo druhé Klímovic dítě. Jakub.

Nedělalo mi problém se s ním kamarádit. Problém byl v tom, že jsem to kamarádství začala vnímat trochu jinak. Cítila jsem, jak mi poskočilo srdce, kdykoliv se mne dotknul. Když se zasmál, byla jsem najednou taky šťastná a chtěla jsem, aby mu z jeho krásných úst nikdy úsměv nezmizel. Bože, já se zamilovala.

3.

Když jsme zjistili, že bruslíme více jak dvě hodiny, s námahou jsme zuli neforemné brusle a v prvním stánku s občerstvením jsme si dali vynikající hotdog a šálek teplého čaje, který nám do promrzlých tváří vrátil živou barvu.

"Brácha se ti líbí?" zeptala se mě Sylva, jako by se nechumelilo, když jsme procházeli kolem výloh se sportovním náčiním a kluci se ztratili z dohledu.

"Ne, to vážně ne!" vyhrkla jsem ze sebe.

"Nekecej, to se pozná," mrkla na mě.

"To jde tak moc vidět?" zastyděla jsem se a špičkou boty udělala ve sněhu stopu.

"On si toho určitě nevšiml, ale ty mu taky nejsi lhostejná, si myslím," usmála se tak nějak tajemně.

"To asi těžko. Co by na mě viděl. Podívej se na mě, jak vypadám. Nejsem krásná jako ty, jsem Ošklivka," hrnuly se mi do očí slzy, které jsem se snažila potlačit.

"Nebul. Zítra příjdeš k nám. Mám pro tebe překvapení. Pak spolu vyrazíme na Novoroční večírek do kulturáku. Taková akce, jako ples, je to nejlepší, co může na Nový rok být." opět na mě povzbudivě mrkla a pak jsme společně dohnaly kluky, kteří ještě stále obdivovali obsah sportovní výlohy.